1Einige Zeit später stellte Gott Abraham auf die Probe. »Abraham«, rief er ihn. »Ja, Herr«, antwortete Abraham.2»Nimm deinen einzigen Sohn Isaak, den du ´so sehr` liebst«, befahl Gott. »Geh ´mit ihm` in die Gegend Morija. Dort werde ich dir einen Berg zeigen, auf dem du Isaak als Brandopfer darbringen sollst.«3Am nächsten Morgen stand Abraham früh auf und spaltete Holz für das Opferfeuer. Er belud seinen Esel, nahm seinen Sohn Isaak und zwei seiner Knechte mit und machte sich ´mit ihnen` auf den Weg in die Gegend, die Gott ihm genannt hatte.4Am dritten Tag konnte Abraham den Berg, ´den Gott bestimmt hatte`, in der Ferne erkennen.5Er sagte zu seinen Knechten: »Bleibt mit dem Esel hier! Ich gehe mit dem Jungen dort hinauf, um Gott anzubeten. Danach kommen wir wieder zu euch zurück.«6Abraham legte seinem Sohn Isaak das Holz für das Brandopfer auf ´die Schultern`. Er selbst nahm ein Gefäß mit glühenden Kohlen[1] und ein Messer. Dann machten sich die beiden miteinander auf den Weg.7»Vater?«, fragte Isaak. »Ja, mein Sohn«, antwortete Abraham. »Feuer und Holz haben wir, aber wo ist das Lamm für das Opfer?«8»Gott wird schon für ein Opferlamm sorgen, mein Sohn.« So gingen die beiden miteinander weiter.9Als sie zu der Stelle kamen, die Gott ihm gezeigt hatte, errichtete Abraham dort einen Altar und schichtete das Holz darauf. Er fesselte seinen Sohn Isaak und legte ihn oben auf den Holzstoß.10Abraham griff nach dem Messer, um seinen Sohn zu töten.11Da rief der Engel des HERRN vom Himmel: »Abraham! Abraham!« »Ja, Herr«, antwortete er.12»Halt ein! Tu dem Jungen nichts!«, sagte der Engel. »Ich weiß jetzt, dass du Ehrfurcht vor ´mir, deinem` Gott, hast, denn du hättest für mich nicht einmal deinen einzigen Sohn verschont.«13Abraham schaute sich um und entdeckte hinter sich einen Schafbock[2], der sich mit seinen Hörnern im Gestrüpp verfangen hatte. Er ging hin, packte den Schafbock und brachte ihn anstelle seines Sohnes als Brandopfer dar.14Abraham nannte die Stelle »Der HERR sorgt vor«. Noch heute sagt man: »Auf dem Berg des HERRN ist vorgesorgt.«[3]15Ein zweites Mal rief der Engel des HERRN vom Himmel aus nach Abraham.16Er sagte: »Ich, der HERR, schwöre bei mir selbst: Weil du mir gehorsam warst und nicht einmal deinen einzigen Sohn verschont hast,17will ich dich überreich segnen. Deine Nachkommen lasse ich so zahlreich werden wie die Sterne am Himmel und wie den Sand am Meer. Sie werden ihre Feinde besiegen und deren Städte erobern.[4]18Bei allen Völkern der Welt werden die Menschen zueinander sagen: ›Gott segne dich wie die Nachkommen Abrahams!‹[5] Dies ist der Lohn dafür, dass du meinem Befehl gehorcht hast.«19Abraham ´und Isaak` kehrten zu den Knechten zurück und machten sich gemeinsam mit ihnen auf den Weg zurück nach Beerscheba. Dort blieb Abraham wohnen.
Die Nachkommen von Abrahams Bruder Nahor
20Bald danach erhielt Abraham die Nachricht, dass Milka, die Frau seines Bruders Nahor, ´acht` Söhne bekommen hatte:21der älteste hieß Uz, der zweitälteste[6] Bus, ´auf ihn folgten` Kemuël – von dem die Aramäer abstammen –,22Kesed, Haso, Pildasch, Jidlaf und Betuël.23Betuël war der Vater von Rebekka. Diese acht Söhne hatte Abrahams Bruder Nahor mit seiner Frau Milka.24Nahors Nebenfrau Rëuma hatte ebenfalls ´mehrere` Söhne geboren. ´Sie hießen` Tebach, Gaham, Tahasch und Maacha.
1Po nějaké době se Bůh rozhodl Abrahama vyzkoušet. Zavolal: „Abrahame!“ „Zde jsem,“ odpověděl.2Bůh řekl: „Vezmi svého syna, svého jediného, svého milovaného Izáka, a jdi do země Moria. Tam ho obětuj jako zápalnou oběť na hoře, kterou ti určím.“3Druhý den brzy ráno Abraham vstal, osedlal svého osla, vzal s sebou dva služebníky a svého syna Izáka. Nasekal dříví pro zápalnou oběť a vypravil se k místu, jež mu Bůh určil.4Třetího dne Abraham pozvedl oči a spatřil to místo v dálce.5Tehdy řekl svým služebníkům: „Zůstaňte tu s oslem. Já a chlapec půjdeme až tam, pokloníme se Bohu a vrátíme se k vám.“6Abraham vzal dříví pro zápalnou oběť a naložil je na svého syna Izáka. Sám nesl v ruce oheň a nůž. A tak šli oba spolu.7„Otče,“ oslovil Izák svého otce Abrahama. „Ano, můj synu?“ odpověděl mu. „Vidím oheň a dřevo,“ řekl Izák. „Kde je ale beránek k zápalné oběti?“8„Bůh si opatří beránka k zápalné oběti, můj synu,“ odpověděl Abraham. A tak šli oba spolu.9Když přišli na místo, jež mu Bůh určil, Abraham tam postavil oltář a narovnal dřevo. Pak svázal svého syna Izáka a položil ho na dřevo na oltáři.10Abraham vztáhl ruku a vzal nůž, aby svého syna podřízl.11Vtom na něj z nebe zavolal Hospodinův anděl: „Abrahame! Abrahame!“ „Zde jsem,“ odpověděl.12„Nevztahuj ruku na chlapce!“ řekl on. „Nic mu nedělej! Už jsem poznal, že jsi bohabojný – vždyť jsi kvůli mně neušetřil svého syna, svého jediného.“13Abraham tedy vzhlédl a hle, uviděl za sebou berana uvízlého za rohy v křoví. Abraham tedy šel, vzal toho berana a obětoval ho jako zápalnou oběť místo svého syna.14To místo pak Abraham nazval „Hospodin opatří,“ takže se dodnes říká: „Na Hospodinově hoře se opatří.“15Hospodinův anděl pak na Abrahama zavolal z nebe podruhé:16„Přísahám při sobě samém, praví Hospodin, protože jsi učinil tuto věc a neušetřil jsi svého syna, svého jediného:17Nesmírně ti požehnám a nesmírně rozmnožím tvé símě – jako hvězdy na nebi a jako písek na břehu moře. Tvé símě ovládne brány svých nepřátel18a ve tvém semeni dojdou požehnání všechny národy země, protože jsi uposlechl můj hlas.“19Nato se Abraham vrátil ke svým služebníkům a odešli spolu do Beer-šeby. Abraham potom bydlel v Beer-šebě.
Náchorovo potomstvo
20Po nějaké době bylo Abrahamovi oznámeno: „Hle, také Milka porodila syny tvému bratru Náchorovi:21svého prvorozeného Úce, jeho bratra Búze a Kemuele (otce Aramova),22Keseda, Chazoa, Pildaše, Jidlafa a Betuela.“23(A Betuel zplodil Rebeku.) Těchto osm synů porodila Abrahamovu bratru Náchorovi Milka.24Také jeho družka jménem Reuma rodila děti: Tebacha, Gachama, Tachaše a Maaku.