1Dem Musikmeister, nach (der Singweise = Melodie) »Hirschkuh der Morgenröte«; ein Psalm von David.2Mein Gott, mein Gott, warum hast du mich verlassen? (Mt 27,46; Mk 15,34) Ach, fern von meiner Rettung bleiben die Worte meiner Klage!3Mein Gott! Ich rufe bei Tage, doch du antwortest nicht, und bei Nacht, doch Ruhe wird mir nicht zuteil!4Und doch bist du der Heilige, der da thront über Israels Lobgesängen.5Auf dich haben unsre Väter vertraut, sie haben vertraut, und du hast ihnen ausgeholfen;6zu dir haben sie geschrien und Rettung gefunden, auf dich haben sie vertraut und sind nicht enttäuscht worden.7Doch ich bin ein Wurm und kein Mensch mehr, bin der Leute Hohn und verachtet vom Volk;8alle, die mich sehen, spotten mein, reißen den Mund auf, schütteln den Kopf: (Mt 27,39)9»Er werf’s auf den HERRN: der möge ihn befreien, der möge ihn retten: er hat ja Wohlgefallen an ihm!«10Ja du bist’s, der mich der Mutter gelegt in den Schoß, mich sicher geborgen an meiner Mutter Brust;11von Geburt an bin ich auf dich geworfen[1], vom Schoß meiner Mutter her bist du mein Gott.12O bleibe nicht fern von mir, denn die Drangsal ist nahe, und sonst ist kein Helfer zu sehen!13Mich umzingeln mächtige Stiere, Basans Riesenfarren halten mich umringt;14den Rachen sperren sie gegen mich auf – ein reißender, brüllender Löwe!15Wie Wasser bin ich ausgegossen, alle meine Glieder sind ausgerenkt[2]; das Herz ist mir geworden wie Wachs, zerschmolzen in meinem Innern.16Vertrocknet wie eine Scherbe ist meine Kraft, und die Zunge klebt mir am Gaumen: in den Staub des Todes hast du mich gelegt.17Ach, Hunde umgeben mich rings, eine Rotte von Übeltätern umkreist mich; sie haben mir Hände und Füße durchbohrt.18Alle meine Gebeine kann ich zählen: sie aber blicken mich an und weiden sich an dem Anblick.19Sie teilen meine Kleider unter sich und werfen das Los um mein Gewand (Mt 27,35; Joh 19,24).20Doch du, HERR, bleibe nicht fern von mir, du, meine Stärke, eile mir zu Hilfe!21Errette vor dem Schwert mein Leben, mein einziges Gut aus der Hunde Gewalt!22Hilf mir aus dem Rachen des Löwen und bewahre mich vor den Hörnern der Büffel!23Dann will ich deinen Namen meinen Brüdern kundtun, inmitten der Gemeinde dich rühmen[3]:24»Die den HERRN ihr fürchtet, preiset ihn! Ihr alle vom Hause Jakobs, ehret ihn und scheut euch vor ihm, ihr alle von Israels Stamm!25Denn er hat nicht übersehen und nicht verabscheut das Elend des Dulders und sein Antlitz vor ihm nicht verborgen, nein, als er zu ihm schrie, auf ihn gehört.«26Dir soll mein Loblied gelten in großer Gemeinde; meine Gelübde will ich erfüllen vor denen, die ihn fürchten.27Die Elenden sollen essen, daß sie satt werden, und die da suchen den HERRN, sollen ihn preisen: aufleben soll euer Herz für immer!28Daran werden gedenken und zum HERRN sich bekehren alle Enden der Erde, und vor dir werden sich niederwerfen alle Geschlechter der Heiden;29denn dem HERRN gehört die Herrschaft[4], und er ist der Völkergebieter.30Vor ihm werden niederfallen alle Großen der Erde, vor ihm die Knie beugen alle, die in den Erdstaub sinken und wer seine Seele nicht am Leben erhalten kann.31Die Nachwelt wird ihm dienen; vom Allherrn wird man erzählen dem künft’gen Geschlecht.32Sie werden kommen und seine Gerechtigkeit kundtun dem nachgeborenen Volk, daß Er es vollführt hat.
1Pro předního zpěváka, na nápěv písně „Jitřní laň“. Žalm Davidův.2Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? Proč jsi tak daleko od mé záchrany, daleko od slov mého sténání?3Celé dny volám, Bože můj, ty se však nehlásíš, ani za nocí nemohu najít klid.4Ty sám jsi svatý, trůníš uprostřed izraelských chval.5Naši otcové v tebe doufali, doufali a tys je vysvobozoval.6K tobě volali a bývali zachráněni, doufali v tebe a nebyli zklamáni.7Já však jsem červ, ani ne člověk, ostuda lidstva, hanba národa.8Každý se posmívá při pohledu na mě, pošklebuje se, hlavou potřásá:9„Spolehl na Hospodina, tak ať mu pomůže, jen ať ho zachrání, když ho má tak rád!“10To ty jsi mě vyvedl z lůna mé matky, u jejích prsů dals mi bezpečí.11Na tebe odkázán jsem od svého narození, od matčina lůna můj Bůh jsi ty!12Nevzdaluj se mi – úzkost se blíží, chybí mi pomocník!13Mohutní býci mě obkličují, obstupují mě tuři bášanští.14Své tlamy na mě otvírají jak draví řvoucí lvi!15Jak voda se roztékám, všechny kosti mám vymknuté. Mé srdce se vosku podobá, rozpustilo se v nitru mém.16Patro mám suché[1] jako střep, jazyk mi přilnul k čelistem, do prachu smrti srazils mě!17Smečka psů se na mě sbíhá, obstupují mě zlosyni. Ruce i nohy mi probodli,[2]18všechny mé kosti se dají spočítat! Dívají se na mě, zírají,19o moje šaty dělí se, o moje roucho losují.20Ty však, Hospodine, nevzdaluj se mi, ty, sílo má, mi pospěš na pomoc!21Vysvoboď od meče duši mou, z moci psů tu mou jedinou!
II.
22Zachraň mě prosím před tlamou lva, vyslyš mě před rohy buvola!23Svým bratrům budu zvěstovat tvé jméno, uprostřed shromáždění tě budu velebit:24Ctitelé Hospodina, chvalte jej, všechno símě Jákobovo, slavte jej, všechno símě Izraele, ctěte jej!25Jistěže nepohrdá trápením ubožáka, s odporem neskrývá před ním tvář – když k němu volá, on vyslýchá!26Ve velikém shromáždění se tebou pochlubím, své sliby splním před jeho ctiteli.27Jíst budou ponížení a budou nasyceni, chválit Hospodina budou, kdo jej hledají: Ať vaše srdce žije navěky!28Všechny zemské končiny se rozpomenou a k Hospodinu se navrátí; před tvojí tváří se klanět budou všechny rodiny a národy.29Vždyť Hospodinovo je království, on vládne nad národy!30Všichni bohatí světa se před ním skloní, všichni do prachu klesající pokleknou – ti, kdo se při životě udržet nemohou!31Jejich potomci mu budou sloužit, o Pánu budou vyprávět navěky.32Přijdou a jeho spravedlnost rozhlašovat budou lidu, jenž se teprv narodí, poví, co učinil!