1Ein Gedicht Davids, ein Gebet. Er verfasste es, als er in der Höhle war. (1Sam 22,1; 1Sam 24,4)2Ich schreie zum HERRN, so laut ich kann, ich bitte den HERRN um Hilfe.3Ihm klage ich meine Not, ihm sage ich, was mich quält.4Auch wenn ich selbst allen Mut verliere, du, HERR, weißt, wie es mit mir weitergeht! Auf dem Weg, den ich gehen muss, hat man mir Schlingen gelegt.5Ich schaue mich um: da ist niemand, der mich beachtet. Ich habe keine Zuflucht mehr, keinen Menschen, der sich um mich kümmert.6Zu dir, HERR, schreie ich! Ich sage: Du bist meine Zuflucht, mit dir habe ich alles, was ich im Leben brauche!7Höre mein Schreien, ich bin mit meiner Kraft am Ende! Rette mich vor meinen Verfolgern, sie sind zu stark für mich!8Befreie mich aus dem Gefängnis! Im Kreise aller, die dir die Treue halten, werde ich dir dafür danken, HERR, dass du so gut zu mir gewesen bist. (Ps 22,23)
Psalm 142
Bible, překlad 21. století
von Biblion1Poučný žalm Davidův. Jeho modlitba, když byl v jeskyni.[1]2K Hospodinu volám s úpěním, k Hospodinu volám, žadoním!3Vylévám před ním svoje starosti, své trápení mu svěřuji.4Na duchu klesám slabostí, ty ale o mé stezce víš! Na cestě, kterou se ubírám, na mě nastražili past.5Pohleď k mé pravici, všimni si: nezná se ke mně ani jediný! Kdybych chtěl utéci, nemám kam, nikdo se o mě nestará!6K tobě zní moje volání: Ty, Hospodine, jsi má skrýš, můj úděl na zemi mezi živými!7Vyslechni prosím moje volání – jsem už úplně zoufalý! Zachraň mě před těmi, kdo mě stíhají, jsou příliš silní – na ně nestačím!8Vyveď mou duši z vězení, abych tvé jméno mohl oslavit! Tehdy mě spravedliví obklopí, až mi své dobrodiní projevíš.