1Ein Wallfahrtslied.
Gedenke, HERR, zugunsten Davids
all seiner Mühen, /2wie er dem HERRN geschworen,
gelobt hat dem Starken Jakobs:3Nicht will ich das Zelt meines Hauses betreten
noch zum Ruhen mein Lager besteigen, (2Sam 7,1; 1Chr 28,2)4nicht Schlaf den Augen gönnen
noch Schlummer den Lidern,5bis ich für den HERRN eine Stätte finde,
Wohnung für den Starken Jakobs.6Siehe, wir hörten von seiner Lade in Efrata,
fanden sie im Gefilde von Jáar.[1] (1Sam 7,1; 2Sam 6,2)7Lasst uns hingehen zu seiner Wohnung,
uns niederwerfen am Schemel seiner Füße! (Ps 99,5)8Steh auf, HERR, zum Ort deiner Ruhe,
du und deine machtvolle Lade! (4Mo 10,35; 2Chr 6,41)9Deine Priester sollen sich in Gerechtigkeit kleiden
und deine Frommen sollen jubeln. (Hi 29,14)10Um Davids willen, deines Knechts,
weise nicht ab das Angesicht deines Gesalbten!11Der HERR hat David Treue geschworen,
nicht wird er von ihr lassen:
Einen Spross deines Leibes
will ich setzen auf deinen Thron. (Ps 89,4)12Wenn deine Söhne meinen Bund bewahren,
mein Zeugnis, das ich sie lehre,
dann sollen auch ihre Söhne
auf deinem Thron sitzen für immer.13Denn der HERR hat den Zion erwählt,
ihn begehrt zu seinem Wohnsitz: (Ps 68,17; Ps 76,3; Ps 78,68)14Das ist für immer der Ort meiner Ruhe,
hier will ich wohnen, ich hab ihn begehrt. (1Kön 8,13)15Zions Nahrung will ich reichlich segnen,
mit Brot seine Armen sättigen.[2]16Seine Priester will ich kleiden in Heil,
seine Frommen sollen jauchzen und jubeln. (Ps 132,9; Jes 61,10)17Dort bringe ich Davids Macht zum Sprießen
und stelle eine Leuchte auf für meinen Gesalbten. (1Kön 11,36; Lk 1,69)18Ich kleide seine Feinde in Schande;
doch auf ihm wird seine Krone erglänzen.
Psalm 132
Bible, překlad 21. století
von Biblion1Poutní píseň. Pamatuj, Hospodine, na Davida i na všechno, co podstoupil –2na to, co Hospodinu přísahal, když Mocnému Jákobovu složil slib:3„Jistěže nevejdu do svého domu, na svoje lůžko nelehnu,4svým očím nedovolím usnout, svým víčkům nedám poklesnout,5dokud nenajdu domov Hospodinu, příbytek Jákobovu Mocnému.“6O jeho Truhle jsme v Efratě slyšeli, nalezli jsme ji v kraji Jearim.[1]7K jeho příbytku pojďme již, klaňme se u jeho podnoží!8„Povstaň, Hospodine, ke svému spočinutí, společně s Truhlou síly tvé!9Tví kněží ať jsou spravedlností oděni, tvoji věrní ať jásají!10Pro Davida, služebníka svého, neodmítej svého pomazaného!“[2]11Hospodin Davidovi věrně přísahal, co nechce nikdy odvolat: „Jeden z tvých vlastních potomků dosedne po tobě na tvůj trůn.12Když tvoji synové mou smlouvu zachovají a má svědectví, jimž je vyučím, i jejich synové na věky věků dosednou na tvůj trůn.“[3]13Hospodin si přece Sion zvolil, oblíbil si jej za svůj příbytek:14„Zde je mé spočinutí na věčné věky, zde budu přebývat, jak toužil jsem!15Štědře požehnám jeho zásoby, jeho chudé chlebem nasytím,16jeho kněží obléknu spasením, jeho věrní budou jásat radostí!17Zde nechám vyrůst roh Davidův, o svíci svého pomazaného se postarám.18Jeho nepřátele obléknu v hanbu, na jeho hlavě však zazáří koruna.“[4]