1Glücklich der Mann, der nicht folgt dem[1] Rat der Gottlosen, den Weg der Sünder nicht betritt und nicht im Kreis der Spötter sitzt, (Ps 26,4; Spr 1,15; Spr 4,14; Eph 5,7)2sondern seine Lust hat am Gesetz des HERRN und über sein Gesetz sinnt Tag und Nacht! (Jos 1,8; Ps 112,1; Ps 119,15; Ps 119,35; Röm 7,22)3Er ist wie ein Baum, gepflanzt an Wasserbächen, der seine Frucht bringt zu seiner Zeit, und dessen Laub nicht verwelkt; alles, was er tut, gelingt. (1Mo 39,3; Ps 92,14; Ps 128,2; Jes 58,11; Jer 17,8)4Nicht so die Gottlosen; sondern ⟨sie sind⟩ wie Spreu, die der Wind verweht. (Hi 21,18; Ps 35,5; Ps 37,36; Hos 13,3)5Darum bestehen Gottlose nicht im Gericht, noch Sünder in der Gemeinde der Gerechten. (2Petr 2,9)6Denn der HERR kennt den Weg der Gerechten; aber der Gottlosen Weg vergeht. (1Sam 2,9; Ps 37,18; Ps 142,4)
1Blaze člověku, který nechodí, jak radí ničemní, na cestě hříšných nestojí, ve spolku posměvačů nesedí.2Zákon Hospodinův je jeho radostí – o tomto Zákoně dnem i nocí přemýšlí.3Bude jako strom na břehu řeky vsazený, který své ovoce ve svůj čas přináší, kterému nikdy neuvadne listí – cokoli činí, se podaří!4Jinak se ale povede ničemným: budou jak pleva, již vítr unáší.5Ničemní na soudu neobstojí, stejně tak hříšní uprostřed poctivých.6Cestu poctivých dobře zná Hospodin, cesta ničemných se vniveč obrátí.