1 Nezáviď zlým lidem a nedychti být s nimi, 2 neboť jejich srdce rozjímá, jak připravit zhoubu, a jejich rty mluví, aby potrápily. 3 Moudrostí se dům buduje, rozumností se zajišťuje; 4 kde je poznání, tam se komory naplňují vším drahocenným a příjemným majetkem. 5 Moudrý muž je mocný, a kdo má poznání, upevňuje svou sílu. 6 Boj veď s rozvahou, ve množství rádců je vítězství. 7 Příliš vysoko je moudrost pro pošetilého, ten v bráně neotevře ústa. 8 Kdo přemýšlí, jak páchat zlo, toho nazvou pletichářem. 9 Vymýšlet pošetilost je hřích, posměvač se lidem hnusí. 10 Budeš-li v čas soužení liknavý, budeš se svou silou v úzkých. 11 Vysvoboď ty, kdo jsou vlečeni na smrt; což se neujmeš těch, kdo se potácejí na popravu? 12 Řekneš-li: „My jsme to nevěděli,“ což ten, který zpytuje nitro, tomu nerozumí? Ten, který chrání tvůj život, to neví? On odplatí člověku podle jeho činů. 13 Můj synu, jez med, je dobrý, plástev medu je tvému patru sladká. 14 Právě tak poznávej moudrost pro svou duši. Když ji najdeš, máš budoucnost, tvá naděje nebude zmařena. 15 Svévolníku, nestroj úklady obydlí spravedlivého a nepleň místo, kde on odpočívá! 16 Spravedlivý, i když sedmkrát padne, zase povstane, svévolníci zaklopýtnou a zle končí. 17 Neraduj se z pádu svého nepřítele, nejásej nad jeho klopýtnutím ani v srdci, 18 nebo to Hospodin uvidí a bude to zlé v jeho očích a odvrátí od něho svůj hněv. 19 Nerozčiluj se kvůli zlovolníkům, nezáviď svévolníkům. 20 Zlý žádnou budoucnost nemá, svévolníkům zhasne světlo. 21 Můj synu, boj se Hospodina a krále a nezaplétej se s lidmi vrtkavými; 22 kdo ví, kdy se na ně náhle snese zničující pohroma od obou?
DRUHÁ ČÁST
23 I toto jsou výroky moudrých: Stranit osobám při soudu není dobré. 24 Kdo řekne svévolníkovi: „Jsi spravedlivý,“ na toho bude láteřit lid, na toho zanevřou národy. 25 Ti, kdo mu domluví, dojdou blaha, a budou požehnáni vším dobrým. 26 Na rty líbá ten, kdo dává správné odpovědi. 27 Zajisti své dílo venku, starej se o ně na svém poli a potom si postavíš i dům. 28 Nebuď bezdůvodně svědkem proti bližnímu! Chceš svými rty klamat? 29 Neříkej: „Jak jednal se mnou, tak budu jednat s ním, odplatím každému podle jeho činů.“ 30 Šel jsem kolem pole muže lenivého, kolem vinice člověka bez rozumu, 31 a hle, byla celá zarostlá plevelem, celý její povrch pokrývaly kopřivy a její kamenná zeď byla pobořena. 32 Když jsem na to hleděl, vzal jsem si to k srdci, přijal jako napomenutí to, co jsem viděl: 33 Trochu si pospíš, trochu zdřímneš, trochu složíš ruce v klín a poležíš si 34 a tvá chudoba přijde jak pobuda a tvá nouze jako ozbrojenec.
Mahnungen zu Weisheit und Besonnenheit im Lebenswandel
1Beneide böse Menschen nicht und begehre nicht, mit ihnen zusammen zu sein; (Ž 26,4; Ž 37,1; Ž 73,2; Př 4,14; Př 24,19)2denn ihr Herz trachtet nach Zerstörung, und ihre Lippen reden Unheil! (Ž 36,4; Př 1,10)3Durch Weisheit wird ein Haus gebaut,[1] und durch Einsicht wird es fest gegründet; (Př 14,1; 1K 3,10)4auch werden durch Erkenntnis seine Vorratskammern gefüllt mit allerlei kostbarem und lieblichem Gut. (Př 21,20)5Ein weiser Mann ist stark, und ein verständiger Mensch nimmt zu in seiner Kraft. (Př 9,9; Př 13,20; Př 17,27)6Denn durch weise Führung gewinnst du die Schlacht und durch viele Ratgeber den Sieg. (Př 11,14; Př 15,22; Př 20,18)7Die Weisheit ist dem Narren zu hoch; er tut seinen Mund nicht auf im Tor. (Jb 29,7; Př 14,6; Př 28,5; Př 31,23)8Wer vorsätzlich Böses tut, den nennt man einen Bösewicht! (Př 6,14; Př 6,18)9Dummheiten ersinnen ist Sünde, und ein Spötter ist den Menschen ein Gräuel. (Gn 6,5; Př 12,23; Př 19,3; Př 29,8)10Zeigst du dich schlaff am Tag der Bedrängnis, so ist deine Kraft beschränkt.11Errette, die zum Tod geschleppt werden, und die zur Schlachtbank wanken, halte zurück! (Ž 82,4; Př 31,8; Iz 58,6)12Wenn du sagen wolltest: »Siehe, wir haben das nicht gewusst!« — wird nicht der, welcher die Herzen prüft, es erkennen, und der auf deine Seele achthat, es wahrnehmen und dem Menschen vergelten nach seinem Tun? (Ž 94,9; Př 12,14; Př 21,2; Jr 17,10; Zj 2,23)13Iss Honig, mein Sohn, denn er ist gut, und Honigseim ist süß für deinen Gaumen! (Ž 19,11; Př 25,16)14So erkenne auch, dass die Weisheit gut ist für deine Seele; wenn du sie gefunden hast, so hast du eine Zukunft, und deine Hoffnung wird nicht zunichtewerden. (Př 23,18)15Du Gottloser, belaure nicht die Wohnung des Gerechten und zerstöre nicht seine Ruhestätte! (Ž 10,8)16Denn der Gerechte fällt siebenmal und steht wieder auf, aber die Gottlosen stürzen nieder im Unglück. (Ž 37,24; Př 13,21; Am 8,14; Mi 7,8)17Freue dich nicht über den Fall deines Feindes, und wenn er strauchelt, so frohlocke dein Herz nicht, (Jb 31,29; Př 17,5; Iz 10,5; Abd 1,12)18damit nicht der HERR es sieht und es ihm missfällt und Er seinen Zorn abwendet von ihm.19Erzürne dich nicht über die Übeltäter, sei nicht neidisch auf die Gottlosen! (Ž 37,1; Př 23,17; Př 24,1)20Denn der Böse hat keine Zukunft, und die Leuchte der Gottlosen wird erlöschen. (Ž 11,6; Ž 37,2; Ž 37,20; Př 13,9; Př 20,20; Př 21,4)21Fürchte den HERRN, mein Sohn, und den König, und lass dich nicht mit Aufrührern ein! (Kaz 8,2; Ř 13,7; 1P 2,17)22Denn ihr Unheil wird plötzlich kommen, und ihrer beider Verderben, wer kennt es? (Kaz 9,12)
Weitere Sprüche der Weisen
23Auch diese Sprüche kommen von den Weisen: Die Person ansehen im Gericht ist nicht gut. (Jb 8,8; Jb 15,17; Př 10,14; Př 13,20; Př 18,5; Př 28,21)24Wer zum Gottlosen spricht: »Du bist gerecht!«, den verfluchen die Völker, und die Leute verwünschen ihn; (Př 17,15)25aber an denen, die recht richten, hat man Wohlgefallen, und über sie kommt der Segen des Guten. (Př 8,35; Iz 42,1; Mt 12,18)26Eine rechte Antwort ist wie ein Kuss auf die Lippen. (Ž 141,5; Př 15,23)27Besorge zuerst draußen deine Arbeit und bestelle dir dein Feld, danach magst du dein Haus bauen. (Kaz 3,1; L 14,28)28Tritt nicht ohne Ursache als Zeuge auf gegen deinen Nächsten! Weshalb willst du irreführen mit deinen Lippen? (Př 19,5; Př 19,9; Ef 4,25)29Sage nicht: »Wie er es mit mir gemacht hat, so will ich es mit ihm machen; ich will dem Mann vergelten nach seinem Werk!« (Př 20,22; Př 25,21; Mt 5,44)30Ich ging vorüber am Acker eines Faulen und am Weinberg eines Unverständigen, (Př 20,4)31und siehe, er ging ganz in Unkraut auf, und Nesseln überwucherten ihn, und seine Steinmauer war eingestürzt. (Kaz 10,18; Iz 5,6; Mt 13,24; Mt 13,36)32Das sah ich und nahm es mir zu Herzen; ich betrachtete es und zog eine Lehre daraus: (Ř 15,4)33»Ein wenig schlafen, ein wenig schlummern, die Hände ein wenig in den Schoß legen, um zu ruhen« (Př 6,10)34— so kommt deine Armut wie ein Wegelagerer und dein Mangel wie ein bewaffneter Mann! (Př 6,11; Př 28,22)