1 Pro předního zpěváka, žalm Davidův. Bože, má chválo, nestav se hluchým, 2 když se na mě rozevřela ústa svévolná a lstivá! Zrádným jazykem mě napadají, 3 slovy nenávistnými mě zasypali, bojují proti mně bez důvodu. 4 Osočují mě za moji lásku, zatímco se modlím. 5 Za dobro mě zavalují zlobou, za mou lásku nenávistí. 6 Postav proti němu svévolníka, po jeho pravici žalobce ať stane. 7 Ať dopadne jako svévolník, až bude souzen; jeho modlitba ať je mu počítána za hřích. 8 Dny ať jsou mu ukráceny, jeho pověření ať převezme jiný. 9 Jeho synové ať sirotky se stanou, jeho žena vdovou. 10 Jeho synové ať toulají se po žebrotě, ze svých rozvalin ať chodí prosit. 11 Na všechno, co má, ať políčí si lichvář, co vytěžil, cizáci ať loupí. 12 Ať nemá nikoho, kdo by mu nadále prokázal milosrdenství, kdo by se smiloval nad sirotky po něm. 13 Jeho potomstvo buď vymýceno, jeho jméno smazáno buď v příštím pokolení. 14 Ať Hospodin pamatuje na nepravost jeho otců a hřích jeho matky vymazán ať není. 15 Ať je má Hospodin ustavičně před očima, ať vymýtí ze země památku po nich 16 za to, že nepamatoval na milosrdenství, ale pronásledoval člověka poníženého a ubohého, chtěl usmrtit zkrušeného v srdci. 17 Miloval zlořečení, ať ho postihne! O požehnání nestál, ať se ho vzdálí! 18 Zlořečení oblékal jak šaty; ať mu pronikne nitrem jak voda, ať mu prostoupí kosti jak olej. 19 Ať mu je jako roucho, kterým se halí, opaskem, kterým se přepásává ustavičně. 20 To ať si vyslouží od Hospodina ti, kteří mě osočují, kteří proti mně zlovolně mluví. 21 Ty však, Panovníku Hospodine, ukaž na mně pro své jméno, jak je tvé milosrdenství dobrotivé, vysvoboď mě! 22 Jsem ponížený ubožák, v nitru mám zraněné srdce. 23 Odcházím jako stín, který se prodlužuje, jako luční kobylka jsem smeten. 24 V kolenou se podlamuji postem, bez oleje chátrá moje tělo. 25 Jsem jim jenom pro potupu, jak mě vidí, potřásají hlavou. 26 Pomoz mi, můj Bože, Hospodine, podle svého milosrdenství mě zachraň, 27 aby poznali, že tvá ruka to byla, žes to učinil ty, Hospodine. 28 Jen ať zlořečí, ale ty žehnej! Když povstali, ať je stihne hanba, a tvůj služebník se zaraduje. 29 Stud ať poleje ty, kdo mě osočují, hanbou ať se zahalí jak pláštěm. 30 Moje ústa vzdají Hospodinu velkou chválu, mezi mnohými ho budu chválit, 31 neboť stanul po pravici ubožáku, aby ho zachránil před jeho soudci.
Žalm 109
Schlachter 2000
od Genfer Bibelgesellschaft1Dem Vorsänger. Ein Psalm Davids.[1] O Gott, den ich rühme, schweige nicht! (Ž 35,22; Ž 39,13; Ž 71,6; Ž 109,30; Sk 1,20)2Denn der Mund des Gottlosen und des Betrügers hat sich gegen mich aufgetan; mit lügnerischer Zunge sprechen sie zu mir. (Ž 52,4; Mt 26,60)3Sie umringen mich mit gehässigen Worten und bekämpfen mich ohne Grund. (Ž 69,5; Př 10,18)4Dafür, dass ich sie liebe, sind sie mir feind; ich aber bete. (Ž 35,11; Ž 35,13; Jr 18,18; Jr 18,20; L 22,50; L 22,51)5Sie erweisen mir Böses für Gutes und Hass für Liebe. (Ž 34,15; Př 17,13; Ř 12,21)6Setze einen Gottlosen über ihn, und ein Ankläger stehe zu seiner Rechten! (Ž 35,19; Za 3,1; Zj 12,10)7Wenn er gerichtet wird, soll er schuldig gesprochen werden, und sein Gebet werde ihm zur Sünde! (Př 28,9; Iz 1,15; Pl 3,8; Jk 4,3)8Seine Tage seien wenige, und sein Amt empfange ein anderer! (Ž 55,24; Mt 27,5; Sk 1,20)9Seine Kinder sollen Waisen werden und seine Frau eine Witwe! (Ex 22,24; Jr 18,21)10Seine Kinder sollen umherwandern und betteln, nach [Brot] suchen fern von ihren zerstörten Wohnungen! (Jb 5,3; Jb 30,3)11Der Gläubiger nehme ihm alles weg, und Fremde sollen plündern, was er sich erworben hat. (Jb 5,5; Jb 20,18)12Niemand gebe ihm Gnadenfrist, und keiner erbarme sich über seine Waisen! (Ex 20,5; Jk 2,13)13Seine Nachkommen sollen ausgerottet werden, ihr Name erlösche in der nächsten Generation! (Jb 18,17; Jb 18,19; Př 10,7; Iz 14,21)14Der Missetat seiner Väter werde gedacht vor dem HERRN, und die Sünde seiner Mutter werde nicht ausgetilgt! (Ex 34,7; Ž 90,8)15Sie sollen allezeit dem HERRN vor Augen stehen, und ihr Angedenken werde von der Erde vertilgt, (Ž 33,13; Ž 34,17; Ž 109,13; Iz 65,15)16weil er nicht daran dachte, Barmherzigkeit zu üben, sondern den Elenden und Armen verfolgte und den Niedergeschlagenen, um ihn zu töten. (1Kr 21,13; Ž 10,2; Ž 36,4; Ž 37,32; Ž 69,27; Mt 25,41; L 10,29; J 10,10)17Da er den Fluch liebte, so komme er über ihn; und da er den Segen nicht begehrte, so sei er fern von ihm! (Gn 25,32; Dt 11,26; Dt 23,5; Ž 59,13; Př 3,33; Jr 44,22; Žd 12,15)18Er zog den Fluch an wie sein Gewand; so dringe er in sein Inneres wie Wasser und wie Öl in seine Gebeine! (Nu 5,27; Ž 73,6)19Er sei ihm wie das Gewand, das er anzieht, und wie der Gurt, mit dem er sich ständig umgürtet! (Ž 35,26; Ž 109,18; Ž 109,29; Ž 132,18)20Das sei der Lohn für meine Widersacher vonseiten des HERRN, für die, welche Böses gegen meine Seele reden! (Jb 18,21; Jb 19,29; Př 17,13)21Du aber, o HERR, [mein] Herr, handle an mir um deines Namens willen; deine Gnade ist gut; darum errette mich! (Ž 25,11; Ž 31,4; Ž 69,17; Ž 79,9)22Denn ich bin elend und arm, und mein Herz ist verwundet in meiner Brust. (Ž 40,18; Ž 86,1; Ž 109,16; Ž 140,13; Mt 26,38)23Wie ein Schatten, wenn er sich neigt, schleiche ich dahin; ich werde verscheucht wie eine Heuschrecke. (Ž 102,12)24Meine Knie wanken vom Fasten, mein Fleisch magert gänzlich ab, (Ezd 8,23; Ž 69,11; Da 9,3)25und ich bin ihnen zum Gespött geworden; wer mich sieht, schüttelt den Kopf. (Ž 22,7; Ž 69,19; Mt 27,39; Ř 15,3)26Hilf mir, o HERR, mein Gott! Rette mich nach deiner Gnade, (Ž 40,12; Ž 40,14; Ž 109,21; Žd 5,7)27so wird man erkennen, dass dies deine Hand ist, dass du, HERR, dies getan hast. (1Kr 18,37; Ž 64,10; Mt 21,42; Sk 4,11)28Sie mögen fluchen — du aber segne; erheben sie sich [gegen mich], so sollen sie zuschanden werden; aber dein Knecht soll sich freuen. (Dt 23,5; 2S 16,12; Ž 109,17; Ž 149,2; Iz 65,14; Iz 66,14)29Meine Ankläger sollen Schmach anziehen und in ihre Schande sich hüllen wie in einen Mantel. (Ž 35,26; Jr 20,11)30Ich will den HERRN laut preisen mit meinem Mund, und inmitten vieler will ich ihn rühmen, (1Pa 16,10; 2Pa 5,13; Ž 22,23; Ž 22,26; Ž 71,14; Ž 109,1; Ž 145,2)31weil er dem Armen zur Seite stand, um ihn zu retten vor denen, die ihn verurteilten. (Ž 16,8; J 14,16; Ř 8,31; Žd 7,25)