1Když už byli skoro u Kaserinu, který leží poblíž Ninive, řekl Rafael:2„Víš, v jakém stavu jsme opustili tvého otce.3Pospěšme si napřed a připravme dům, než dorazí tvá žena s ostatními.“4Vyrazili tedy spolu a Rafael mu připomněl: „Měj připravenou tu žluč.“ A vzadu za ním a Tobiášem běžel pes.5Anna seděla u cesty, kterou její syn odešel, a vyhlížela ho.6Jakmile ho zahlédla přicházet, řekla jeho otci: „Podívej se, přichází tvůj syn i ten muž, který šel s ním!“7(Ještě než Tobiáš došel ke svému otci, Rafael mu řekl: „Vím, že se jeho oči otevřou.8Vetři mu žluč té ryby do očí, lék zabere a odstraní mu z očí zákal. Tvůj otec znovu prohlédne a uvidí světlo.“)9Anna se rozběhla a padla svému synovi kolem krku. „Zase tě vidím, chlapče! Teď už můžu umřít,“ řekla mu s pláčem.10Tobit zatím vstal a klopýtavě vyšel ze vrat dvora.11Tobiáš k němu přistoupil, žluč té ryby v ruce, dýchl mu na oči, objal ho a řekl: „Hlavu vzhůru, otče.“ Potom použil lék. Nanesl mu ho12na oči a oběma rukama mu pak směrem od koutků zákal odstranil.13Tobit mu padl kolem krku a zavzlykal: „Zase tě vidím, chlapče, světlo mých očí!“14Potom řekl: „Požehnán buď Bůh, požehnáno jeho veliké jméno a požehnáni všichni jeho svatí andělé! Kéž se jeho veliké jméno na nás projeví a všichni andělé ať jsou požehnáni navždy, navěky. Ano, potrestal mě, ale nyní zase vidím svého syna Tobiáše.“15Tobiáš šel radostně dovnitř a z plných plic velebil Boha. Vyprávěl svému otci, jak se jeho cesta vydařila – že přinesl ty peníze a také že dostal za ženu Raguelovu dceru Sáru, a ta že už přichází a už je skoro u ninivské brány.16Tobit vyrazil své snaše k ninivské bráně naproti a cestou radostně velebil Boha. Když ho uviděli lidé v Ninive, jak jde sám a vykračuje si v plné síle, aniž by ho kdo vedl za ruku, žasli. Tobit před nimi vzdával díky Bohu, že se nad ním smiloval a otevřel mu oči.17Když přišel až k Sáře, ženě svého syna Tobiáše, požehnal jí: „Srdečně vítej, dcero. Požehnán buď tvůj Bůh, který tě k nám přivedl, dcero. Požehnán buď tvůj otec, požehnán buď můj syn Tobiáš, požehnána buď ty, dcero. Srdečně vítej ve svém domě, dcero – pojď dál s požehnáním a s radostí!“18Toho dne se radovali všichni Židé v Ninive.19Také Achikar a jeho synovec Nádab[1] se přišli radovat s Tobitem.[2]