1Cidkiáš se stal králem v jednadvaceti letech a kraloval v Jeruzalémě 11 let. Jeho matka se jmenovala Chamutal, dcera Jeremiáše z Libny.2Páchal, co je v Hospodinových očích zlé, přesně jako to dělal Joakim.3Hospodin se proto na Jeruzalém a Judu tak rozhněval, že je nakonec vyhnal ze své blízkosti.[1] Cidkiáš se vzbouřil proti babylonskému králi.4Desátého dne desátého měsíce v devátém roce[2] Cidkiášovy vlády proto k Jeruzalému přitáhl babylonský král Nabukadnezar s celým svým vojskem. Utábořili se před městem a začali kolem něj stavět obléhací val.5Město zůstalo obleženo až do jedenáctého roku vlády krále Cidkiáše.6Devátého dne čtvrtého měsíce[3] ve městě vládl takový hlad, že lidé neměli co jíst.7Tehdy byla městská hradba prolomena a všichni vojáci v noci utekli. Dostali se z města brankou mezi zdmi u královské zahrady, ačkoli Babyloňané drželi město v obležení. Prchali k pláni Arava,8ale babylonské vojsko krále pronásledovalo. Když pak Cidkiáše na jerišské pláni dostihli, všichni jeho vojáci se mu rozutekli.9Král byl zajat a odveden k babylonskému králi do Ribly v chamátské zemi. Tam byl nad ním vynesen rozsudek:10Babylonský král v Rible před Cidkiášovýma očima popravil jeho syny; popravil také všechny judské velmože.11Cidkiášovi pak babylonský král vyloupl oči, spoutal ho bronzovými řetězy a odvlekl ho do Babylonu, kde ho pak věznil až do dne jeho smrti.12Desátého dne pátého měsíce v devatenáctém roce[4] vlády babylonského krále Nabukadnezara přitáhl do Jeruzaléma osobní zmocněnec babylonského krále, velitel gardistů Nebuzardan.13Vypálil Hospodinův chrám i královský palác; vypálil v Jeruzalémě všechny paláce i všechny velké domy.14Všichni babylonští vojáci, kteří přišli s velitelem gardistů, pak rozbořili hradby okolo celého Jeruzaléma.15Velitel gardistů Nebuzaradan odvlekl část chudiny, zbytek těch, kdo zůstali ve městě, i ty, kdo přeběhli k babylonskému králi, a také zbytek řemeslníků.16Zbytek chudiny tam velitel gardistů Nebuzardan zanechal, aby obdělávali vinice a pole.17Bronzové sloupy Hospodinova chrámu, stojany i bronzové Moře, které bylo v Hospodinově chrámu, rozbili Babyloňané na kusy a všechen bronz z nich odvezli do Babylonu.18Vzali s sebou i hrnce, lopaty, kratiknoty, obětní mísy, pohárky a všechno bronzové bohoslužebné náčiní.19Velitel gardistů pobral misky, pánvice, mísy, kotle, svícny, pohárky i číše na úlitby – vše, co bylo z ryzího zlata a stříbra.20Dva sloupy, jedno Moře, pod ním dvanáct bronzových býků a stojany, které pro Hospodinův chrám zhotovil král Šalomoun – bronz ze všech těch věcí se ani nedal zvážit.21Každý sloup byl vysoký 18 loktů[5] a po obvodu měřil 12 loktů;[6] byl dutý a stěny měl na 4 prsty[7] silné;22na sloupu byla bronzová hlavice vysoká 5 loktů[8] s mřížováním a granátovými jablky kolem dokola, to vše z bronzu. Právě takový byl i druhý sloup, včetně granátových jablek.23Těch bylo po stranách devadesát šest a po celém obvodu bylo na mřížoví vždy sto granátových jablek.24Velitel gardistů zajal také velekněze Serajáše, jeho zástupce kněze Cefaniáše a tři strážce prahu.25Ve městě zajal komořího, který velel vojákům, a sedm členů královské rady. Dále ve městě našli písaře, který velel při odvodech mužstva, a šedesát prostých lidí, kteří se nacházeli ve městě.26Velitel gardistů Nebuzardan je zajal a odvedl do Ribly k babylonskému králi.27Ten je tam v Rible v chamátské zemi nechal popravit. Takto byl Juda vyhnán ze své vlasti.28Toto je množství lidu, které Nabukadnezar odvlekl do vyhnanství: V sedmém roce své vlády[9] 3023 Židů.29V osmnáctém roce své vlády[10] 832 obyvatel Jeruzaléma.30Ve třiadvacátém roce Nabukadnezarovy vlády[11] pak velitel gardistů Nebuzardan odvlekl 745 Židů. Celkem to bylo 4600 osob.31V sedmatřicátém roce vyhnanství judského krále Joakina nastoupil na babylonský trůn král Avel-marduk. Ten ještě téhož roku, pětadvacátého dne dvanáctého měsíce,[12] omilostnil judského krále Joakina a propustil ho z vězení.32Jednal s ním laskavě a udělil mu čestné křeslo, vyšší, než měli ostatní králové, kteří byli u něj v Babylonu.33Směl odložit vězeňský oděv a po všechny dny svého života směl vždy jíst u králova stolu.34Vše, co potřeboval, dostával od babylonského krále pravidelně den co den po všechny dny svého života, dokud nezemřel.[13]