1Desátého dne desátého měsíce v devátém roce[1] Cidkiášovy vlády proto k Jeruzalému přitáhl babylonský král Nabukadnezar s celým svým vojskem. Utábořili se před městem a začali kolem něj stavět obléhací val.2Město zůstalo obleženo až do jedenáctého roku krále Cidkiáše.3Devátého dne čtvrtého[2] měsíce[3] ve městě vládl takový hlad, že lidé neměli co jíst.4Tehdy byla městská hradba prolomena a všichni vojáci v noci utekli brankou mezi zdmi u královské zahrady, ačkoli Babyloňané[4] drželi město v obležení. Král prchal k pláni Arava,5ale babylonské vojsko se pustilo za ním. Když ho pak na jerišské pláni dostihli, všichni jeho vojáci se mu rozutekli.6Král byl zajat a odveden k babylonskému králi do Ribly. Tam byl nad ním vynesen rozsudek:7Cidkiášovi před očima popravili jeho syny, pak mu vyloupli oči, spoutali ho bronzovými řetězy a odvlekli do Babylonu.8Sedmého dne pátého měsíce v devatenáctém roce[5] vlády babylonského krále Nabukadnezara přitáhl do Jeruzaléma zmocněnec babylonského krále, velitel gardistů Nebuzaradan.9Vypálil Hospodinův chrám i královský palác; vypálil v Jeruzalémě všechny paláce i všechny velké domy.10Všichni babylonští vojáci, kteří přišli s velitelem gardistů, pak rozbořili hradby okolo Jeruzaléma.11Zbytek lidí, kteří zůstali ve městě, odvlekl velitel gardistů Nebuzaradan stejně jako ty, kteří přeběhli k babylonskému králi, a jako ostatní obyvatelstvo.12Jen ty nejchudší z lidu tam velitel gardistů nechal, aby se někdo staral o vinice a oral pole.13Bronzové sloupy Hospodinova chrámu, stojany i bronzové Moře, které bylo v Hospodinově chrámu, rozbili Babyloňané na kusy a bronz z nich odvezli do Babylonu.14Vzali s sebou i hrnce, lopaty, kratiknoty, pohárky a všechno bronzové bohoslužebné náčiní.15Velitel gardistů pobral pánvice, mísy a vše, co bylo z ryzího zlata a stříbra.16Dva sloupy, jedno Moře, stojany, které pro Hospodinův chrám zhotovil Šalomoun – bronz ze všech těch věcí se ani nedal zvážit.17Jeden sloup byl vysoký 18 loktů,[6] na něm byla bronzová hlavice vysoká 3 lokty[7] s mřížováním a granátovými jablky kolem dokola, to vše z bronzu. Právě takový byl i druhý sloup, včetně mřížování.18Velitel gardistů zajal nejvyššího kněze Serajáše, zástupce nejvyššího kněze Cefaniáše a tři strážce prahu.19Ve městě zajal komořího, který velel vojákům, a pět členů královské rady. Dále ve městě našli písaře, který velel při odvodech mužstva a šedesát prostých lidí, kteří se nacházeli ve městě.20Velitel gardistů Nebuzaradan je zajal a odvedl do Ribly k babylonskému králi.21Ten je tam v Rible v chamátské zemi nechal popravit. Takto byl Juda vyhnán ze své vlasti.22Babylonský král Nabukadnezar pak jmenoval Gedaliáše, syna Achikama, syna Šafanova, správcem lidu, který směl zůstat v Judsku.23Když všichni velitelé se svými muži uslyšeli, že babylonský král jmenoval Gedaliáše správcem, přišli za ním do Micpy – Išmael, syn Netaniášův, Jochanan, syn Kareachův, Serajáš, syn Tanchumeta Netofského, a Jaazaniáš, syn Maachatského – ti všichni i se svými muži.24Gedaliáš je tehdy i s jejich muži zapřísahal: „Nebojte se sloužit Babyloňanům. Zůstaňte v zemi, služte babylonskému králi a povede se vám dobře.“25V sedmém měsíci[8] ale přišel Išmael, syn Netaniáše, syna Elišamova, z královského rodu a s deseti dalšími muži Gedaliáše zavraždil. Kromě něj zabili i všechny Židy a Babyloňany, kteří s ním byli v Micpě.26Všichni od nejmenšího po největšího, včetně velitelů vojsk, se pak sebrali a odešli do Egypta, protože se báli Babyloňanů.27V sedmatřicátém roce vyhnanství judského krále Joakina nastoupil na babylonský trůn král Evil-merodach.[9] Ten ještě téhož roku, sedmadvacátého dne dvanáctého měsíce,[10] omilostnil judského krále Joakina a propustil ho z vězení.28Jednal s ním laskavě a udělil mu čestné křeslo, vyšší než měli ostatní králové, kteří byli u něj v Babylonu.29Směl odložit vězeňský oděv a po všechny dny svého života směl vždy jíst u králova stolu.30Vše, co potřeboval, dostával od krále pravidelně den co den po všechny dny svého života.