Schließen
BibleServer is a donation based project by ERF Medien.
25 € will help us to secure next years funding.
Nápověda

Slovo na cestu

Navrácení potopené sekery

1 Jednou přišli za Elíšou jeho žáci a řekli mu: "Místo, kde se spolu s tebou setkáváme, je už pro nás příliš malé.
2 Zajděme k Jordánu a každý z nás odtud přinese jeden trám, ze kterých si pak postavíme větší příbytek." "Jen jděte," odpověděl Elíša.
3 Jeden z proroků ho však požádal: "Pojď prosím s námi." Elíša souhlasil a
4 odešel s ostatními prorockými žáky k Jordánu.
5 Když začali porážet stromy, jednomu z žáků upadla železná sekera do vody. "Ach ne," zvolal zoufale, "tu sekeru jsem si vypůjčil!"
6 Uslyšel ho Elíša a zeptal se: "Kam ta sekera spadla?" Když mu to místo ukázal, Elíša usekl kus dřeva, hodil je do vody a sekera vyplavala.
7 "Vytáhni ji ven," vybídl Elíša prorockého žáka. Muž tedy natáhl ruku a vzal si sekeru zpět.

Aramejci raněni slepotou

8 Aramejci a Izraelci spolu v té době často válčili. Aramejský král se vždy poradil se svými veliteli a poté rozhodl, kde postaví vojenský tábor.
9 Boží prorok však pokaždé informoval izraelského krále, kudy nemá táhnout, protože by na vojenský tábor Aramejců narazil.
10 Izraelský král si ta místa, která prorok označil, nechal od zvědů dobře prověřit a dával si na ně pozor. Tak Elíša krále mnohokrát včas varoval a mařil vojenské útoky nepřátel.
11 Aramejského krále to samozřejmě nesmírně dopalovalo, až jednoho dne shromáždil své velitele a zeptal se jich: "Cožpak mi nejste schopni zjistit, kdo z našich lidí izraelskému králi donáší?"
12 "Není to nikdo z nás, náš pane a králi," odpověděl jeden z velitelů. "Všechno má na svědomí izraelský prorok Elíša, který dokáže vyzradit svému králi dokonce i to, co vyslovíš ve své vlastní ložnici."
13 Když to aramejský král vyslechl, vydal rozkaz: "Zjistěte mi, kde ten prorok je. Pošlu tam své vojáky a nechám ho sem přivést." Netrvalo dlouho a král dostal zprávu, že Elíša se zdržuje v Dótanu.
14 Ihned tedy vypravil válečné vozy a silný vojenský oddíl a ještě té noci je vyslal, aby Dótan obklíčili.
15 Když na druhý den časně zrána služebník Božího proroka vstal a spatřil, že celé město je obleženo vojáky a koňmi taženými válečnými vozy aramejského krále, zavolal na Elíšu: "Ach, pane, co budeme dělat?"
16 "Ničeho se neboj," odpověděl prorok. "Na naší straně stojí daleko silnější armáda."
17 Potom požádal Hospodina: "Můj Pane, dej, aby oči mého služebníka prohlédly." Hospodin Elíšu vyslyšel, takže prorokův služebník spatřil všude kolem ohnivé koně a válečné vozy.
18 Když se po chvíli Aramejci začali stahovat k městu, Elíša prosil Hospodina, aby je zaslepil a zmátl. Hospodin ho opět vyslyšel. Aramejci přitáhli,
19 ale Elíša jim řekl: "Jdete špatným směrem. Tady nenajdete muže, kterého hledáte. Pojďte za mnou, já vás k němu zavedu." Aramejci se skutečně za ním vydali a Elíša je dovedl do Samaří.
20 Sotva vstoupili do města, Elíša požádal Hospodina, aby dal Aramejcům opět prohlédnout. Hospodin to udělal a jakmile se Aramejci rozhlédli, zjistili, že jsou uprostřed opevněného města Samaří.
21 Když to viděl izraelský král, zeptal se Elíši: "Mám je dát všechny na místě pobít?"
22 "Nezabíjej je," odvětil Elíša. "Cožpak jsi je přemohl a zajal svými zbraněmi, že je chceš povraždit? Raději dej připravit hostinu, ať se mohou najíst a napít a vrátit se ke svému králi."
23 Izraelský král tedy nechal pro Aramejce přichystat velkou hostinu, a když se všichni najedli a napili, poslal je zpátky k jejich králi. Od té doby Aramejci přestali s nájezdy na izraelská území.

Hlad v Ben-hadadem obleženém Samaří

24 Za nějaký čas však aramejský král Ben-hadad opět zmobilizoval celou svou armádu a obklíčil Samaří.
25 Protože se obléhání neustále protahovalo, obyvatelům města začaly docházet potraviny. Došlo to tak daleko, že obyčejná oslí hlava stála téměř kilogram stříbra a půllitr holubího trusu se prodával za více než padesát gramů stříbra.
26 Když jednou izraelský král obcházel hradby, zavolala na něj nějaká žena a prosila ho o pomoc.
27 Král jí však odpověděl: "Jestliže ti nepomůže Hospodin, jak ti mám pomoci já? Nemám ani obilí ani víno."
28 Pak ale dodal: "A co se ti vlastně stalo?" Ona nato odpověděla: "Tato žena mi navrhla, abychom snědly mého syna, a řekla, že později sníme i její dítě.
29 Uvařily jsme tedy mého syna a snědly ho. Další den jsem k ní přišla s tím, že tentokrát uvaříme a sníme jejího syna, ale ona ho mezitím někam schovala."
30 Sotva král uslyšel, co se stalo, roztrhal na znamení zoufalství svůj oděv. Když pak pokračoval v obchůzce hradeb, lidé viděli, že pod královským rouchem nosí smuteční žíněný šat.
31 Král tenkrát prohlásil: "Ať se mnou Bůh naloží, jak chce, ale přísahám, že Šáfatův syn Elíša bude ještě dnes o hlavu kratší."
32 Elíša právě seděl ve svém domě s představiteli města, a když král vyslal svého služebníka, aby ho usmrtil, Elíša řekl: "Náš král je obyčejný vrah. Právě posílá svého sluhu, aby mi uťal hlavu. Až jeho služebník přijde, zavřete, aby nemohl dovnitř, protože zanedlouho po něm přijde sám král."
33 Ještě ani nedomluvil a králův služebník už stál u dveří. Vzápětí dorazil i sám král a zvolal: "Celou tuto pohromu na nás přivedl Hospodin. Copak mohu ještě očekávat, že zrovna on něco změní?"
© 2016 ERF Medien