Přihlaste se zdarma

Kniha Moudrosti 2

Český ekumenický překlad

1 Zcestně uvažují ti, kdo si mezi sebou říkají: „Krátký a strastiplný je náš život a proti skonu člověka není léku; neznáme nikoho, kdo by unikl z podsvětí.  2 Bez svého přičinění jsme se narodili a potom budeme, jako bychom nikdy nebyli. Dech v našem chřípí je jako dým a myšlenka jako jiskra při tepu našeho srdce.  3 Když zhasne, tělo se rozpadne v popel a duch se rozplyne jako lehký vánek.  4 I naše jméno bude časem zapomenuto a nikdo nevzpomene na naše činy. Náš život se rozplyne jak stopa po obláčku, rozptýlí se jako mlha zahnaná paprsky slunce, sražená jeho teplem.  5 Neboť náš čas je jako pomíjivý stín, není možno odložit svůj skon, protože je zpečetěn, a nazpět nepřijde nikdo.  6 Nuže tedy, užijme zde dobrých věcí, chopme se všeho stvořeného rychle jako v mládí.  7 Opatřme si hojně vybraného vína a vonných mastí, ať nám neujde žádný květ jara.  8 Ověnčeme se poupaty růží, dříve než zvadnou.  9 Nikdo z nás ať se nestraní našich radovánek, co na tom, když zůstanou následky naší bujnosti, vždyť to je naše právo a takový náš los.  10 Deptejme chudého, i když je spravedlivý, nešetřme vdovy, nemějme ohled na šediny starce ve vysokém věku.  11 Naše síla ať je zákonem spravedlnosti; co je slabé, ukazuje se být bez užitku.“  



12 „Počíhejme si na spravedlivého, k ničemu nám není, jen se protiví našim činům a vytýká nám prohřešky proti Zákonu, viní nás ze zrady na našem vychování.  13 Honosí se, že došel poznání Boha, a sám sebe nazývá Hospodinovým služebníkem.  14 Stal se obžalobou našeho smýšlení, je nám na obtíž i jenom na něj pohledět,  15 protože jeho život se nepodobá životu  druhých a jeho chování je úplně odlišné.  16 Má nás za zvrhlé a vyhýbá se našim cestám jako nečistým. Blahoslaví smrt jako konečný úděl spravedlivých a vychloubá se, že jeho otcem je Bůh.  17 Pohleďme, zda jsou jeho řeči pravdivé, a přezkoumejme, jak to s ním nakonec dopadne.  18 Jestliže spravedlivý je Božím synem, Bůh se ho ujme a vytrhne ho z rukou protivníků.  19 Vyzkoušejme ho tupením a mučením, ať poznáme jeho mírnost a přesvědčíme se o jeho trpělivosti.  20 Odsuďme ho k potupné smrti, zda dojde zastání, jak říká.“  



21 To zamýšleli, ale důkladně se zmýlili, neboť je zaslepila jejich špatnost.  22 Nepoznali Boží tajemství ani nepočítali s odměnou za zbožnost a neuvážili, jaké odplaty dojdou bezúhonné duše.  23 Bůh totiž stvořil člověka k neporušitelnosti a učinil ho obrazem vlastní nepomíjivosti.  24 Ďáblovou závistí však vešla do světa smrt, a kdo patří k němu, zakusí ji.