Schließen
BibleServer is a donation based project by ERF Medien. 25 € will help us to secure next years funding.
Nápověda

Český ekumenický překlad

— Lid opustil Hospodina – pramen živé vody - Ačkoli lid okusil moc i lásku svého Boha, nerozumně se od něho odvrací k nicotným modlám, které jsou neužitečné jako rozpukané cisterny.

1  Stalo se ke mně slovo Hospodinovo:
2  „Jdi a provolávej v Jeruzalémě: Toto praví Hospodin: Připomínám ti zbožnost tvého mládí, tvou lásku před sňatkem, jak jsi za mnou chodila pouští, zemí neosívanou.
3  Svatý byl Izrael Hospodinu, prvotina jeho úrody; všichni, kdo jej sžírají, se proviňují, dolehne na ně zlo, je výrok Hospodinův.“
4  Slyšte slovo Hospodinovo, dome Jákobův i všechny čeledi domu Izraelova.
5  Toto praví Hospodin: „Jaké bezpráví na mně našli vaši otcové, že se ode mne vzdálili? Chodili za přeludem a přeludem se stali.
6  Neptali se: ‚Kde je Hospodin, který nás vyvedl z egyptské země, který nás vodil pouští, zemí pustou, plnou výmolů, zemí vyprahlou, zemí šeré smrti, zemí, jíž nikdo neprocházel, v níž člověk nesídlí.‘
7  Vedl jsem vás do země sadů, abyste jedli její plody a to, co dobrého dává. Přišli jste a mou zemi jste poskvrnili, moje dědictví jste zohavili.
8  Kněží se nezeptali: ‚Kde je Hospodin?‘ Nepoznali mě, kdo se obírají zákonem, pastýři mi byli nevěrní, proroci prorokovali skrze Baala, chodili za tím, co není k užitku.
9  Proto již vedu s vámi spor, je výrok Hospodinův, povedu jej i se syny vašich synů.
10  Projděte ostrovy Kitejců a hleďte, pošlete do Kédaru a dobře uvažujte, hleďte, zda se něco podobného kdy stalo.
11  Zaměnil snad nějaký pronárod bohy, ač to žádní bohové nejsou? Můj lid zaměnil svou Slávu za to, co není k užitku.
12  Děste se nad tím, nebesa, ustrňte nesmírnou hrůzou, je výrok Hospodinův.
13  Dvojí zlo spáchal můj lid: Opustili mne, zdroj živých vod, a vytesali si cisterny, cisterny rozpukané, jež vodu neudrží.“

— Lid se poskvrňoval modloslužbou - Marně se Izrael přizpůsobuje svým sousedům egyptským a asyrským. Nečistotu své nevěry nesmyje.

14  „Což je Izrael otrokem? Je otrockého rodu? Proč se stal kořistí?
15  Mladí lvi nad ním řvou, vydávají hlas. Z jeho země učinili spoušť, jeho města jsou vypálená, jsou bez obyvatel.
16  I synové Memfidy a Tachpanchésu oholí ti kštici.
17  Což sis to nezpůsobila sama? Opustilas Hospodina, svého Boha, v čase, kdy tě vodil svou cestou.
18  Co máš teď z cesty egyptské, z toho, že piješ vody Nilu? Co máš z cesty asyrské, z toho, že se napájíš vodami Eufratu?
19  Tvá vlastní zloba tě ztrestá, tvé odvrácení se ti vymstí. Uznej a pohleď, jak je to zlé a trpké, že opouštíš Hospodina, svého Boha, a ze mne strach nemáš, je výrok Panovníka, Hospodina zástupů.“
20  „Už dávno jsi zlomila své jho, zpřetrhala svá pouta a řekla: ‚Nebudu sloužit modlám.‘ Ale na každém vysokém pahorku, pod každým zeleným stromem se, nevěstko, rozvaluješ.
21  A já jsem tě zasadil, révu ušlechtilou, samou spolehlivou sadbu. Jak ses mi mohla proměnit v révu planou a cizí?
22  Kdyby ses umyla potaší, vypotřebovala přemnoho louhu, zůstane přede mnou špína tvé nepravosti, je výrok Panovníka Hospodina.“
23  „Jak můžeš říkat: ‚Neposkvrnila jsem se, za baaly jsem nechodila!‘ Podívej se na svou cestu v Údolí, přiznej, co jsi páchala, velbloudice, která se volně proháníš po svých cestách.
24  Divoká oslice, navyklá poušti, toužebně větříš! Kdo ji udrží v čas říje? Každý, kdo ji hledá, nalezne ji v jejím měsíci bez námahy.
25  Chraň se, ať nechodíš jednou bosa a hrdlo ať ti nevyschne žízní! Ale ty jsi řekla: ‚Zbytečné řeči. Nikoli, miluji cizáky a za nimi půjdu.‘
26  Jako je zahanben dopadený zloděj, tak propadne hanbě dům izraelský i s králi a velmoži, s kněžími a proroky.
27  Dřevu říkají: ‚Ty jsi můj otec‘ a kameni: ‚Ty jsi mě zplodil,‘ a ke mně se obracejí zády, nikoli tváří. Ve zlý čas volají: ‚Povstaň a zachraň nás!‘
28  Kde jsou tví bohové, které sis udělala? Ať vstanou a zachrání tě ve zlý čas, vždyť máš tolik bohů, kolik měst, Judo.“

— Hospodin nemůže mlčet k hříchům svého lidu - Lid svou vinu neuznává a nedává se poučit ani Božími tresty.

29  „Proč se mnou vedete spor? Všichni jste mi byli nevěrní, je výrok Hospodinův.
30  Nadarmo jsem bil vaše syny, nedali jste se napomenout. Váš meč požíral vaše proroky jako lev, který hubí.“
31  Vy, toto pokolení, hleďte na slovo Hospodinovo: „Což jsem se stal Izraeli pouští nebo zemí temnot? Proč můj lid říká: ‚Chceme mít volnost, k tobě už nikdy nepůjdeme‘?
32  Může panna zapomenout na své šperky, nevěsta na svůj svatební pás? Můj lid však na mě zapomíná po nespočetné dny.
33  Jak prokážeš, že je tvá cesta dobrá, když vyhledáváš milkování? Proto také na svých cestách učíš zlým věcem.
34  Dokonce na lemu tvého roucha je krev nevinných ubožáků, ač jsi je nepřistihla při vloupání. Ale při tom všem
35  říkáš: ‚Jsem nevinná, jeho hněv se jistě ode mne odvrátil.‘ Hle, soudím tě za to, že říkáš: ‚Já jsem nezhřešila.‘
36  Proč tak lehkovážně měníš svou cestu? I Egyptem se zklameš, jako tě zklamala Asýrie.
37  Vyběhneš odtamtud s rukama nad hlavou, neboť Hospodin zavrhl to, več doufáš; s nimi neuspěješ.“
© 2016 ERF Medien