Abdijáš 1,1 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

SOUD NAD EDÓMEM - — Ztrestání Edómu - Hospodin srazí bohorovný Edóm, který zneužíval Božích soudů nad Judou.

1 Vidění Abdijášovo. Toto praví Panovník Hospodin o Edómu. Slyšeli jsme zprávu od Hospodina, že mezi pronárody byl poslán vyslanec: „Vzhůru, povstaňme k boji proti němu!“ 2 Hle, mezi pronárody tě činím maličkým, budeš ve velkém opovržení. 3 Opovážlivost tvého srdce tě zavedla. Bydlíš v skalních rozsedlinách, sídlíš vysoko, v srdci si říkáš: „Kdo by mě strhl k zemi?“ 4 I když sis založil hnízdo vysoko jak orel a položil je mezi hvězdy, strhnu tě odtud, je výrok Hospodinův. 5 Až tě přepadnou zloději, škůdcové noční, jak zajdeš! Což nenakradou tolik, aby měli dost? Až na tebe přijdou sběrači hroznů, nenechají ani paběrky. 6 Tak bude Ezau propátrán, jeho úkryty proslíděny. 7 Poženou tě až na hranice, podvedou tě všichni, s nimiž máš smlouvu, zmocní se tě ti, s nimiž v pokoji žiješ, ti, kteří jedí tvůj chléb, zákeřně ti zasadí ránu. On však rozum nemá. 8 Zdali v onen den, je výrok Hospodinův, nevyhubím z Edómu mudrce a rozumnost z Ezauovy hory? 9 Témane, tvoji bohatýři se zděsí, neboť na Ezauově hoře budou všichni vyhlazeni, protože vraždili. 10 Pro násilí na tvém bratru Jákobovi přikryje tě hanba, budeš vyhlazen navěky. 11 V ten den ses postavil proti němu, v den, kdy cizáci jímali jeho vojsko. Když vcházeli do jeho bran cizinci a losovali o Jeruzalém, i tys byl jako jeden z nich. 12 Jen se nepas pohledem na den svého bratra v den jeho neštěstí, neraduj se nad judskými syny v den jejich záhuby, nepošklebuj se jim v den soužení! 13 Nevcházej do brány mého lidu v den jeho běd; právě ty se nepas pohledem na zlo, jež ho stihlo v den jeho běd; ať tvé ruce nesahají po jeho majetku v den jeho běd! 14 A nestůj nad průrvou, abys pobíjel ty, kdo vyvázli, nevydávej ty, kdo přežili, v den soužení! 15 Blízko je den Hospodinův proti všem národům. Co jsi učinil ty, to bude učiněno tobě, vrátí se ti to na hlavu, jak zasluhuješ.

— Soud Jákobovců nad Ezauovci - Národy propadnou záhubě, spása bude jen na Sijónu. Ezauův dům bude odsouzen.

16 Jak jste se napili na mé svaté hoře vy, tak budou ustavičně pít všechny pronárody; budou pít, až se budou zalykat, a zmizí, jako by nikdy nebývaly. 17 Avšak na hoře Sijónu budou ti, kteří vyvázli, a bude svatá, a Jákobův dům obsadí ty, kdo jej obsadili. 18 I bude dům Jákobův ohněm a dům Josefův plamenem, zatímco dům Ezauův bude strništěm; oba se proti němu rozpálí a pozřou jej, nikdo z Ezauova domu nepřežije. Tak promluvil Hospodin.

— Dědictví od Hospodina - Boží lid opět dostane izraelskou zemi;vládu bude mít Hospodin.

19 Lid Negebu obsadí Ezauovu horu a lid Přímořské nížiny Pelištejce, obsadí též pole Efrajimovo a pole Samařské a Benjamín obsadí Gileád. 20 Přesídlenci, to vojsko synů Izraele, obsadí, co je kenaanské, až do Sarepty a přesídlenci z Jeruzaléma, kteří jsou v Sefaradu, obsadí negebská města. 21 Vítězové pak vystoupí na horu Sijón, aby soudili Ezauovu horu. A nastane království Hospodinovo.

Bible, překlad 21. století

od Biblion

Trest nad Edomem

1 Vidění Abdiášovo. Toto praví Panovník Hospodin o Edomu. Od Hospodina jsme slyšeli zprávu, že byl vyslán posel k národům: „Vzhůru! Do útoku! Válčete proti Edomu!“^[1] 2 Hle, činím tě nepatrným mezi národy, budeš v největším opovržení! 3 Pýcha tvého srdce tě oklamala, tebe, jenž bydlíš v rozeklaných skalách. Myslíš si ve výšce svého obydlí: „Kdo by mě k zemi porazil?“ 4 I kdyby ses vznášel jako orel a postavil sis hnízdo mezi hvězdami, i odtamtud bych tě srazil, praví Hospodin. 5 Přepadnou-li tě v noci lupiči, vezmou jen to, co budou chtít. Přijdou-li na tvé hrozny česáči, nechají aspoň paběrky.^[2] Jaké však bude tvé neštěstí! 6 Jak jen Ezaua vyplení! Jak vyloupí jeho poklady! 7 Všichni tví spojenci tě poženou až k hranicím; ti, s kterými žiješ v pokoji, tě podvedou a porazí; ti, kteří tvůj chléb jídali, na tebe léčku nastraží – nebudeš mít ani ponětí! 8 Toho dne, praví Hospodin, vyhubím z Edomu mudrce, na Ezauově hoře rozum nezbude! 9 Tví hrdinové, Temane, zděsí se – na Ezauově hoře každý zahyne! Kvůli vraždění, 10 kvůli násilí na Jákobovi, tvém bratrovi, budeš zahalen do ostudy, vyhlazen budeš navěky! 11 V ten den ses stranou postavil – v den, kdy jeho vojsko zajali cizinci, kdy do jeho bran vešli barbaři, kdy o Jeruzalém losem házeli – tehdys byl jako jeden z nich! 12 Nekochej se nad bratrem svým v den jeho neštěstí! Neraduj se nad judskými syny v den jejich záhuby! Nevychloubej se tolik v den soužení! 13 Nevcházej do brány mého lidu v den jejich pohromy! Nekochej se jeho trápením v den jeho pohromy! Nesahej po jeho jmění v den jeho pohromy! 14 Nestav se na rozcestí, abys hubil ty, kdo utekli! Nevydávej ty, kdo přežili, v den soužení!

Hospodinův den

15 Blízko je Hospodinův den proti všem národům.^[3] To, co jsi dělal, se stane tobě, tvé činy se ti vrátí na hlavu. 16 Jako jste pili na mé svaté hoře, tak budou věčně pít všechny národy. Budou pít a pít až k zalknutí, až zmizí, jako by nebyly. 17 Na hoře Sion však bude záchrana a ta hora bude svatá. Dům Jákobův pak získá zpět svůj dědičný majetek. 18 Dům Jákobův pak bude ohněm a Josefův dům plamenem, dům Ezauův však bude strništěm. Sežehnou ho a stráví jej – v Ezauově domě nikdo nezbude! Tak promluvil Hospodin. 19 Obyvatelé Negevu získají Ezauovu horu, obyvatelé podhůří pak filištínský kraj; získají také kraj Efraim a Samaří, Benjamín pak získá Gileád. 20 Vojsko izraelských vyhnanců obsadí Kanaán až po Sareptu a Jeruzalémští vyhnanci v Sefaradu obsadí města v Negevu. 21 Zachránění^[4] vystoupí na horu Sion, aby vládli nad Ezauovou horou. A nastane království Hospodinovo.

Bible Kralická

1 Vidění Abdiášovo. Takto praví Panovník Hospodin o zemi Idumejské: Pověst jsme slyšeli od Hospodina, a legáta k národům vyslaného: Nuže, povstaňmež k boji proti ní. 2 Aj, způsobím to, abys byl nejšpatnější mezi národy, a abys byl v náramném pohrdání. 3 Pýcha srdce tvého zklamá tě, ó ty, kterýž bydlíš v rozsedlinách skalních, v převysokém obydlí svém, říkaje v srdci svém: Kdož by mne strhl na zem? 4 Bys pak vysoko udělal jako orlice, nýbrž bys mezi hvězdami položil hnízdo své, i odtud strhnu tě, praví Hospodin. 5 Kterak jsi popléněn? Zdali zloději přišli na tebe? Zdali loupežníci noční? Zdaliž by kradli přes spotřebu svou? Kdyby ti, kteříž zbírají víno, přišli na tebe, zdaž by nepozůstavili aspoň paběrků? 6 Jakť jsou vystiženy věci Ezau, vyhledáni pokladové jeho! 7 Až ku pomezí vystrčí tě všickni, s kterýmiž smlouvu máš; podvedou tě, zmocní se tebe ti, s nimiž pokoj máš; náchlebníci tvoji udělajíť ránu zrádně, již nebude lze vyrozuměti. 8 Zdaliž v ten den, praví Hospodin, nevyhladím moudrých z země Idumejské, a rozumných s hory Ezau? 9 I budou se děsiti udatní tvoji, ó Temane, proto, že poraženi jsouce, vypléněni budou všickni s hory Ezau. 10 Pro nátisk bratru tvému Jákobovi činěný přikryje tě hanba, a vypléněn budeš na věčnost. 11 Stál jsi v ten den naproti, a když zajímali cizí vojsko jeho, a když cizozemci vcházeli do bran jeho, a o Jeruzalém metali losy, ty jsi také byl jako jeden z nich. 12 Nedívejž se tedy na den bratra svého, na den zajetí jeho, aniž se vesel nad syny Judskými v den zahynutí jejich, aniž pyšně mluv ústy svými v den uzkosti. 13 Nevcházej do brány lidu mého v den bídy jejich, aniž se dívej trápení jeho v den bídy jeho, a nechtěj sahati na statek jeho v den bídy jeho. 14 Aniž stůj při mezeře, abys hubil ty, kteříž z nich ucházejí, aniž vydávej nepříteli v moc těch, kteříž z nich pozůstali v den úzkosti. 15 Nebo blízko jest den Hospodinův proti všechněm těm národům. Jakž jsi činil, tak se stane tobě, odplata tvá navrátí se na hlavu tvou. 16 Nebo poněvadž vy na mé hoře svaté píti bedete, nadtoť píti budou všickni národové ustavičně. Píti, pravím, a požírati budou, až budou, jako by jich nebylo. 17 Na hoře pak Sion bude vysvobození, a bude svatá, a tak dědičně držeti bude dům Jákobův dědictví svá. 18 I bude dům Jákobův oheň, a dům Jozefův plamen, dům pak Ezau plevy, i rozpálí se na ně a sehltí je, aniž kdo pozůstane z domu Ezau; nebo Hospodin mluvil. 19 A tak děditi budou v krajině polední s horou Ezau, i v rovině s Filistinskými; vládnouti také budou krajinou Efraimovou i krajinou Samařskou, a Beniaminovou i Galádskou. 20 I zajaté vojsko toto synů Izraelských v tom, což bylo Kananejských až do Sarepty, zajatí pak Jeruzalémští v tom, což jest na konci panství, děditi budou s městy na poledne. 21 I vstoupí vysvoboditelé na horu Sion, aby soudili horu Ezau, a tak bude Hospodinovo království.

New International Version

od Biblica

Obadiah’s vision

1 The vision of Obadiah. This is what the Sovereign Lord says about Edom – We have heard a message from the Lord: an envoy was sent to the nations to say, ‘Rise, let us go against her for battle’ – 2 ‘See, I will make you small among the nations; you will be utterly despised. 3 The pride of your heart has deceived you, you who live in the clefts of the rocks^[1] and make your home on the heights, you who say to yourself, “Who can bring me down to the ground?” 4 Though you soar like the eagle and make your nest among the stars, from there I will bring you down,’ declares the Lord. 5 ‘If thieves came to you, if robbers in the night – oh, what a disaster awaits you! – would they not steal only as much as they wanted? If grape pickers came to you, would they not leave a few grapes? 6 But how Esau will be ransacked, his hidden treasures pillaged! 7 All your allies will force you to the border; your friends will deceive and overpower you; those who eat your bread will set a trap for you,^[2] but you will not detect it. 8 ‘In that day,’ declares the Lord, ‘will I not destroy the wise men of Edom, those of understanding in the mountains of Esau? 9 Your warriors, Teman, will be terrified, and everyone in Esau’s mountains will be cut down in the slaughter. 10 Because of the violence against your brother Jacob, you will be covered with shame; you will be destroyed for ever. 11 On the day you stood aloof while strangers carried off his wealth and foreigners entered his gates and cast lots for Jerusalem, you were like one of them. 12 You should not gloat over your brother in the day of his misfortune, nor rejoice over the people of Judah in the day of their destruction, nor boast so much in the day of their trouble. 13 You should not march through the gates of my people in the day of their disaster, nor gloat over them in their calamity in the day of their disaster, nor seize their wealth in the day of their disaster. 14 You should not wait at the crossroads to cut down their fugitives, nor hand over their survivors in the day of their trouble. 15 ‘The day of the Lord is near for all nations. As you have done, it will be done to you; your deeds will return upon your own head. 16 Just as you drank on my holy hill, so all the nations will drink continually; they will drink and drink and be as if they had never been. 17 But on Mount Zion will be deliverance; it will be holy, and Jacob will possess his inheritance. 18 Jacob will be a fire and Joseph a flame; Esau will be stubble, and they will set him on fire and destroy him. There will be no survivors from Esau.’ The Lord has spoken. 19 People from the Negev will occupy the mountains of Esau, and people from the foothills will possess the land of the Philistines. They will occupy the fields of Ephraim and Samaria, and Benjamin will possess Gilead. 20 This company of Israelite exiles who are in Canaan will possess the land as far as Zarephath; the exiles from Jerusalem who are in Sepharad will possess the towns of the Negev. 21 Deliverers will go up on^[3] Mount Zion to govern the mountains of Esau. And the kingdom will be the Lord’s.