Deuteronomium 1 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

Řeči Mojžíšovy - OPAKOVÁNÍ MINULÝCH UDÁLOSTÍ - — Od hory Chorébu do Kádeše - Mojžíš připomíná Hospodinovo vedení, ustanovení soudců, vyslání zvědů a vzpouru lidu.

1 Toto jsou slova, která mluvil Mojžíš k celému Izraeli v Zajordání, ve stepní pustině naproti Súfu mezi Páranem, Tófelem, Lábanem, Chaserótem a Dí-zahabem. 2 Cesta od Chorébu směrem k pohoří Seíru do Kádeš-barneje trvá jedenáct dní. 3 Ve čtyřicátém roce, prvního dne jedenáctého měsíce, sdělil Mojžíš synům Izraele vše, co mu pro ně Hospodin přikázal, 4 když porazil emorejského krále Síchona, jenž sídlil v Chešbónu, a bášanského krále Óga, jenž sídlil v Aštarótu a v Edreí. 5 V Zajordání v moábské zemi začal Mojžíš vysvětlovat tento zákon: 6 Hospodin, náš Bůh, k nám promluvil na Chorébu: „Dosti dlouho jste již pobyli na této hoře. 7 Obraťte se a táhněte dál, vstupte na pohoří Emorejců a ke všem jejich sousedům na pustině, v pohoří i v Přímořské nížině, v Negebu a na mořském pobřeží, jděte do kenaanské země a na Libanón až k veliké řece, řece Eufratu. 8 Hleď, předal jsem vám zemi. Jděte obsadit zemi, o níž Hospodin přísahal vašim otcům Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, že ji dá jim a jejich potomstvu.“ 9 V oné době jsem vám řekl: „Nemohu vás sám unést. 10 Hospodin, váš Bůh, vás rozmnožil; je vás dnes takové množství jako hvězd na nebi. 11 Nechť vás Hospodin, Bůh vašich otců, rozhojní ještě tisíckrát, nechť vám žehná, jak vám přislíbil. 12 Jak bych mohl sám unést vaše těžkosti, břemena a spory! 13 Přiveďte ze svých kmenů moudré, rozumné a zkušené muže a já je učiním vašimi náčelníky.“ 14 Odpověděli jste mi: „Ta věc, kterou navrhuješ učinit, je dobrá.“ 15 Vzal jsem tedy představitele vašich kmenů, moudré a zkušené muže, a ustanovil jsem je za vaše náčelníky, za velitele nad tisíci, nad sty, padesáti a deseti a za správce vašich kmenů. 16 V oné době jsem také přikázal vašim soudcům: „Vyslechněte své bratry a suďte každého v rozepři s jeho bratrem i s bezdomovcem spravedlivě. 17 Při soudu nebuďte straničtí, vyslechněte jak malého, tak velkého a nikoho se nelekejte; soud je věcí Boží. Záležitost, která bude pro vás obtížná, předložte mně a já ji vyslechnu.“ 18 V oné době jsem vám přikázal všechno, co máte dělat. 19 Od Chorébu jsme pak táhli dál a šli jsme celou tou velikou a hroznou pouští, kterou jste viděli, cestou k Emorejskému pohoří, jak nám přikázal Hospodin, náš Bůh, až jsme přišli do Kádeš-barneje. 20 Tu jsem vám řekl: „Přišli jste až k Emorejskému pohoří, které nám dává Hospodin, náš Bůh. 21 Hleď, Hospodin, tvůj Bůh, předal tu zemi tobě. Vytáhni a obsaď ji, jak ti poručil Hospodin, Bůh tvých otců. Neboj se a neděs.“ 22 Ale vy všichni jste ke mně přistoupili s návrhem: „Pošleme před sebou muže, aby nám obhlédli zemi a podali nám zprávu o cestě, kterou máme táhnout, i o městech, do nichž máme vstoupit.“ 23 Pokládal jsem to za dobré, proto jsem z vás vybral dvanáct mužů, po jednom z každého kmene. 24 Ti se vypravili na výzvědy, vystoupili na pohoří a přišli až do úvalu Eškólu. 25 Vzali s sebou z plodů té země, přinesli k nám dolů a podali nám zprávu: „Země, kterou nám dává Hospodin, náš Bůh, je dobrá.“ 26 Ale vy jste nechtěli táhnout a vzpírali jste se rozkazu Hospodina, svého Boha. 27 Žehrali jste na něj ve svých stanech a říkali: „Hospodin nás vyvedl z egyptské země z nenávisti, aby nás vydal do rukou Emorejců, a tak nás vyhladil. 28 Kam to táhneme? Naši bratři nás zbavili odvahy, když řekli: Viděli jsme tam lid větší a vyšší než jsme my, města veliká a opevněná až k nebi, dokonce i Anákovce.“ 29 Tu jsem vám řekl: „Nemějte strach a nebojte se jich. 30 Hospodin, váš Bůh, který jde před vámi, bude bojovat za vás, jak to před vašima očima učinil s vámi v Egyptě 31 i v poušti, kde jsi viděl, jak tě Hospodin, tvůj Bůh, nesl, jako nosí muž svého syna, po celé cestě, kterou jste prošli, až jste došli k tomuto místu.“ 32 Přesto teď nevěříte Hospodinu, svému Bohu, 33 který chodí cestou před vámi, aby vám vyhlédl místo k táboření, a ukazuje vám cestu, po níž máte jít, za noci v ohni a ve dne v oblaku. 34 Když Hospodin vyslechl vaše slova, rozlítil se a přísahal: 35 „Věru, nikdo z mužů tohoto zlého pokolení nespatří tu dobrou zemi, kterou jsem přísahal dát jejich otcům. 36 Jenom Káleb, syn Jefunův, ten ji spatří, jemu a jeho synům dám zemi, na níž stanula jeho noha, protože se cele oddal Hospodinu.“ 37 Kvůli vám se Hospodin rozhněval i na mne. Řekl: „Ani ty tam nevejdeš. 38 Jozue, syn Núnův, který ti je k službě, ten tam vejde. Posilni ho, neboť on rozdělí Izraeli zemi v dědictví. 39 Dám ji vašim dětem, o nichž jste říkali, že se stanou kořistí nepřátel; vaši synové, kteří dnes ještě nerozeznávají dobro od zla, ti tam vejdou. Jim ji dám a oni ji obsadí. 40 Ale vy se obraťte a táhněte do pouště cestou k Rákosovému moři.“ 41 Tu jste mi odpověděli: „Zhřešili jsme proti Hospodinu. Chceme táhnout a bojovat tak, jak nám přikázal Hospodin, náš Bůh.“ Pak se každý z vás opásal svou válečnou zbrojí a chystali jste se lehkovážně vystoupit na pohoří. 42 Hospodin mi však řekl: „Vyřiď jim: Netáhněte a nebojujte, neboť já mezi vámi nebudu, a budete od svých nepřátel poraženi.“ 43 Mluvil jsem k vám, ale vy jste neposlechli, vzepřeli jste se Hospodinovu rozkazu a opovážlivě jste vystoupili na pohoří. 44 Emorejci, sídlící na tom pohoří, vyrazili proti vám, hnali se za vámi jako vosy a rozprášili vás po Seíru až do Chormy. 45 Tu jste se vrátili a plakali před Hospodinem, ale Hospodin váš hlas nevyslyšel, nepopřál vám sluchu. 46 Proto jste museli po mnoho dní zůstat v Kádeši; zůstali jste tam téměř rok.

Bible, překlad 21. století

Odchod ze Sinaje

1 Toto jsou slova, která Mojžíš promluvil k celému Izraeli na poušti v Zajordání, totiž na pláni Arava^[1] naproti Sufu mezi Paranem, Tofelem, Labanem, Chacerotem a Di-zahabem. 2 Přes pohoří Seír trvá cesta od hory Oréb do Kádeš-barné jedenáct dní.^[2] 3 Prvního dne jedenáctého měsíce čtyřicátého roku oznámil Mojžíš synům Izraele všechno, co mu Hospodin pro ně přikázal. 4 Poté, co porazil emorejského krále Sichona sídlícího v Chešbonu a bášanského krále Oga sídlícího v Aštarotu a v Edrei, 5 začal Mojžíš v moábské zemi v Zajordání vysvětlovat tento Zákon. Řekl: 6 Hospodin, náš Bůh, k nám promluvil na Orébu takto: „Už jste na této hoře byli dost dlouho. 7 Obraťte se a jděte dál. Vejděte do pohoří Emorejců a ke všem jejich sousedům v Aravě, na horách, v podhůří, v Negevu i na mořském pobřeží. Vejděte do celé kanaánské země i do Libanonu až po tu velikou řeku, řeku Eufrat. 8 Pohleď, tu zemi jsem vám dal. Jděte a obsaďte zem, o níž Hospodin přísahal vašim otcům Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, že ji dá jim a po nich jejich semeni.“^[3]

Ustanovení vůdců

9 Tenkrát jsem vám řekl: „Nemohu vás dále nést sám. 10 Hospodin, váš Bůh, vás rozmnožil. Pohleďte, dnes je vás jako hvězd na nebi!^[4] 11 Kéž vás Hospodin, Bůh vašich otců, rozhojní ještě tisíckrát více a kéž vám žehná, jak vám pověděl! 12 Jak bych však mohl sám nést vaše nesnáze, vaše břemena a rozepře? 13 Vyberte ve svých kmenech moudré, rozvážné a zkušené muže, abych je učinil vašimi vůdci.“ 14 Odpověděli jste mi: „Co navrhuješ, je dobré.“ 15 Vzal jsem tedy představitele vašich kmenů, moudré a zkušené muže, a ustanovil jsem je za vaše vůdce, za správce nad tisíci, nad sty, nad padesáti a deseti a za představené vašich kmenů. 16 Vašim soudcům jsem tenkrát přikázal: „Vyslechnete své bratry a budete soudit spravedlivě, ať půjde o při mezi člověkem a jeho druhem nebo mezi ním a přistěhovalcem. 17 Při soudu buďte nestranní. Vyslechněte malého stejně jako velkého; nikoho se nelekejte, neboť soud náleží Bohu. Záležitost, která by pro vás byla příliš nesnadná, vznesete na mě a já ji vyslechnu.“ 18 Tenkrát jsem vám přikázal všechno, co máte dělat.

Vyslání zvědů

19 Potom jsme vytáhli od Orébu a podle příkazu Hospodina, našeho Boha, jsme šli celou touto velikou, hroznou pouští, kterou jste viděli, směrem k emorejskému pohoří, až jsme dorazili do Kádeš-barné. 20 Tehdy jsem vám řekl: „Přišli jste až k pohoří Emorejců – Hospodin, náš Bůh, nám je dává. 21 Pohleď, Hospodin, tvůj Bůh, ti dal celou tu zem; vytáhni a obsaď ji, jak ti Hospodin, Bůh tvých otců, řekl. Neboj se a nestrachuj.“ 22 Vy všichni jste však ke mně přišli se slovy: „Pošleme napřed muže, kteří nám tu zem prohlédnou a podají nám zprávu o cestě, kterou se máme vydat, i o městech, do nichž máme vejít.“ 23 Ten návrh se mi líbil, a tak jsem z vás vybral dvanáct mužů, po jednom z každého kmene. 24 Vypravili se vzhůru do hor a přišli až do údolí Eškol. Když prozkoumali zem, 25 vzali s sebou něco z jejího ovoce a přinesli je nám. Poté nám podali zprávu: „Země, kterou nám Hospodin, náš Bůh, dává, je dobrá.“

Vzpoura v Kádeši

26 Vy jste však nebyli ochotni vydat se vzhůru a vzepřeli jste se příkazu Hospodina, svého Boha. 27 Začali jste ve svých stanech reptat: „Hospodin nás vyvedl z Egypta, protože nás nenáviděl! Vydal nás do rukou Emorejců, aby nás vyhladil! 28 Kam to jdeme? Naši bratři nás připravili o odvahu, když řekli: ‚Ten lid je silnější a vyšší než my, města jsou veliká a opevněná až k nebi, a navíc jsme tam viděli Anakovce!‘“ 29 Odpověděl jsem vám: „Nebojte se, nemějte strach! 30 Hospodin, váš Bůh, který jde před vámi, bude před vašima očima bojovat za vás. Učiní totéž, co s vámi učinil v Egyptě 31 a na poušti. Tehdy jsi viděl, jak tě Hospodin, tvůj Bůh, nesl, jako nosí člověk svého syna, a to celou cestu, kterou jste šli, než jste dorazili sem.“ 32 Ani tenkrát jste však nevěřili Hospodinu, svému Bohu, 33 ačkoli vás předcházel na cestě, hledal vám místo k odpočinku a ukazoval vám cestu, kterou máte jít – za noci ohněm a za dne oblakem. 34 Když Hospodin uslyšel vaše slova, rozhněval se a přísahal: 35 „Žádný z těchto lidí – nikdo z tohoto zlého pokolení – nespatří tu krásnou zem, o níž jsem přísahal, že ji dám vašim otcům. 36 Jedině Káleb, syn Jefunův, ten ji spatří; jemu a jeho synům dám zem, kterou prochodil, neboť se cele vydal Hospodinu.“ 37 Kvůli vám se Hospodin rozzlobil i na mne. Řekl: „Ani ty tam nevejdeš! 38 Jozue, syn Nunův, který ti pomáhá, ten tam vejde. Povzbuď ho, neboť on tu zemi dá za dědictví Izraeli. 39 A vaše děti, o nichž jste říkali, že se stanou kořistí – vaši synové, kteří dnes ještě nerozeznají dobré a zlé – ti do ní vejdou. Jim ji dám a oni ji obsadí. 40 Vy se však obraťte a táhněte pouští zpět k Rudému moři.“

Marný pokus dobýt zem

41 Tehdy jste mi odpověděli: „Zhřešili jsme proti Hospodinu! Chceme vytáhnout a bojovat, přesně jak nám přikázal Hospodin, náš Bůh.“ Všichni jste si oblékli válečnou zbroj a lehkomyslně jste se chystali vystoupit do hor. 42 Hospodin ale ke mně promluvil: „Řekni jim – Nevydávejte se vzhůru a nepouštějte se do boje, neboť nejsem ve vašem středu. Jinak vás vaši nepřátelé porazí.“ 43 Řekl jsem vám to, ale neposlechli jste. Vzepřeli jste se Hospodinovu příkazu a opovážlivě jste se vydali do hor. 44 Emorejci, kteří v těch horách bydleli, vytáhli proti vám, hnali se za vámi jako vosy a rozprášili vás po Seíru až k Chormě. 45 Když jste se pak vrátili, naříkali jste před Hospodinem, ale Hospodin vás nevyslyšel, nepopřál vám sluchu. 46 Proto jste museli tak dlouho zůstat v Kádeši.

Bible Kralická

1 Tato jsou slova, kteráž mluvil Mojžíš ke všemu lidu Izraelskému před Jordánem na poušti, na rovinách proti moři Rudému, mezi Fáran a Tofel a Lában a Hazerot a Dizahab. 2 Jedenácte dní cesty jest od Oréb přes hory Seir až do Kádesbarne. 3 Stalo se pak čtyřidcátého léta, jedenáctého měsíce, v první den téhož měsíce, že mluvil Mojžíš synům Izraelským všecky věci, kteréž jemu byl přikázal Hospodin oznámiti jim, 4 Kdyžto již byl zabil Seona, krále Amorejského, kterýž bydlil v Ezebon, a Oga, krále Bázan, kterýž bydlil v Astarot, zabil v Edrei. 5 Před Jordánem, v zemi Moábské, počal Mojžíš vysvětlovati zákona tohoto, řka: 6 Hospodin Bůh náš mluvil k nám na Orébě, řka: Dosti jste již na hoře této bydlili. 7 Obraťte se, táhněte a jděte k hoře Amorejských, na všecko vůkolí její, buď na roviny, na hory, na údolí, na poledne, i na břehy mořské, k zemi Kananejské a k Libánu, až k řece veliké, k řece Eufrates. 8 Ej, ukázal jsem vám tu zemi; vejdětež do ní, a dědičně vládněte jí, kterouž s přísahou zaslíbil dáti Hospodin otcům vašim, Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, i semeni jejich po nich. 9 A mluvil jsem k vám toho času, řka: Nemohuť sám nésti vás. 10 Hospodin Bůh váš rozmnožil vás, a hle, rozmnoženi jste dnes jako hvězdy nebeské. 11 (Hospodin Bůh otců vašich rozmnožiž vás nad to, jakž jste nyní, tisíckrát více, a požehnej vám, jakož jest mluvil vám.) 12 Kterak bych nesl sám práci vaši, břímě vaše a nesnáze vaše? 13 Vydejte z sebe muže moudré a opatrné, a zkušené z pokolení svých, abych je vám představil. 14 I odpověděli jste mi a řekli jste: Dobráť jest ta věc, kterouž jsi učiniti rozkázal. 15 Vzav tedy přední z pokolení vašich, muže moudré a zkušené, ustanovil jsem je knížaty nad vámi, hejtmany nad tisíci, setníky, padesátníky, desátníky a správce v pokoleních vašich. 16 Přikázal jsem také soudcům vašim toho času, řka: Vyslýchejte pře mezi bratřími svými, a suďte spravedlivě mezi mužem a bratrem jeho, i mezi příchozím jeho. 17 Nebudete přijímati osoby v soudu; jakž malého tak i velikého slyšeti budete, nebudete se báti žádného, nebo Boží soud jest. Jestliže byste pak měli jakou věc nesnadnou, vznesete na mne, a vyslyším ji. 18 Přikázal jsem vám, pravím, toho času všecko, co byste činiti měli. 19 Potom pak hnuvše se z Oréb, přešli jsme všecku poušť tuto velikou a hroznou, kterouž jste viděli, jdouce cestou k hoře Amorejských, jakož nám byl přikázal Hospodin Bůh náš, a přišli jsme až do Kádesbarne. 20 I řekl jsem vám: Přišli jste až k hoře Amorejské, kterouž Hospodin Bůh náš dává nám. 21 Ej, dal Hospodin Bůh tvůj tu zemi tobě; vstupiž a vládni jí, jakož řekl Hospodin Bůh otců tvých tobě; neboj se, aniž se strachuj. 22 Vy pak všickni přistoupili jste ke mně a řekli jste: Pošleme muže před sebou, kteříž by nám shlédli zemi, a oznámili by nám něco o cestě, kterouž bychom vstoupiti měli, i města, do nichž bychom přijíti měli. 23 Kterážto řeč líbila se mně, a vzal jsem z vás dvanácte mužů, jednoho muže z každého pokolení. 24 A oni obrátivše se a vstoupivše na horu, přišli až k údolí Eškol a shlédli zemi. 25 Nabrali také s sebou ovoce země té, a přinesli nám, a oznámili nám o těch věcech, řkouce: Dobráť jest země, kterouž Hospodin Bůh náš dává nám. 26 A však jste nechtěli jíti, ale odpírali jste řeči Hospodina Boha svého. 27 A reptali jste v staních svých, řkouce: Proto že nás v nenávisti měl Hospodin, vyvedl nás z země Egyptské, aby nás vydal v ruce Amorejského, a zahladil nás. 28 Kam bychom šli? Bratří naši zstrašili srdce naše, pravíce: Lid ten jest větší a vyšší nežli my, města veliká a hrazená až k nebi, ano i syny Enakovy tam jsme viděli. 29 I řekl jsem vám: Nebojte se, ani se strachujte jich. 30 Hospodin Bůh váš, kterýž jde před vámi, onť bojovati bude za vás rovně tak, jakž učinil s vámi v Egyptě, před očima vašima. 31 Ano i na poušti viděl jsi, kterak nesl tebe Hospodin Bůh tvůj, jako nosí člověk syna svého, a to po vší cestě, kterouž jste šli, až jste přišli na toto místo. 32 A ani tak uvěřili jste Hospodinu Bohu svému, 33 Kterýž k vyhledání vám místa, na kterémž byste se klásti měli, v noci předcházel vás cestou v ohni, aby vám ukázal cestu, kterouž byste měli jíti, a v oblace ve dne. 34 Uslyšel pak Hospodin hlas řečí vašich, a rozhněval se, a přisáhl, řka: 35 Jistě že nižádný z lidí těchto pokolení zlého neuzří země té dobré, kterouž jsem s přísahou zaslíbil dáti otcům vašim, 36 Kromě Kálefa, syna Jefonova; tenť ji uzří, a jemu dám zemi, po níž chodil, i synům jeho, proto že cele následoval Hospodina. 37 Ano i na mne rozhněval se Hospodin příčinou vaší, řka: Také ani ty nevejdeš tam. 38 Jozue, syn Nun, kterýž stojí před tebou, onť vejde tam, jeho posilň, nebo on rozdělí ji losem Izraelovi. 39 A dítky vaše, o kterýchž jste pravili, že v loupež budou, a synové vaši, kteříž ještě neznají dobrého ani zlého, oni vejdou do ní, a jim dám ji; oni dědičně ji obdrží. 40 Vy pak obrátíce se, jděte na poušť cestou k moři Rudému. 41 A odpověděvše, řekli jste ke mně: Zhřešiliť jsme Hospodinu. My vstoupíme a budeme bojovati podlé toho všeho, jakž rozkázal nám Hospodin Bůh náš. A vzavše všickni odění svá válečná na sebe, hotovi jste byli vstoupiti na horu. 42 Hospodin pak řekl mi: Rci jim: Nevstupujte a nebojujte, neboť nejsem u prostřed vás, abyste nebyli poraženi před nepřátely svými. 43 A když jsem vám to mluvil, neuposlechli jste, nýbrž odporni jste byli řeči Hospodinově, a všetečně vstoupili jste na horu. 44 Tedy vytáhl Amorejský, kterýž bydlil na té hoře, proti vám, a honili vás, jako činívají včely, a potřeli vás na hoře Seir až do Horma. 45 A navrátivše se, plakali jste před Hospodinem, ale neuslyšel Hospodin hlasu vašeho, a uší svých nenaklonil k vám. 46 I zůstali jste v Kádes za mnohé dny, podlé počtu dnů, v nichž jste tam byli.

New International Version

The command to leave Horeb

1 These are the words Moses spoke to all Israel in the wilderness east of the Jordan – that is, in the Arabah – opposite Suph, between Paran and Tophel, Laban, Hazeroth and Dizahab. 2 (It takes eleven days to go from Horeb to Kadesh Barnea by the Mount Seir road.) 3 In the fortieth year, on the first day of the eleventh month, Moses proclaimed to the Israelites all that the Lord had commanded him concerning them. 4 This was after he had defeated Sihon king of the Amorites, who reigned in Heshbon, and at Edrei had defeated Og king of Bashan, who reigned in Ashtaroth. 5 East of the Jordan in the territory of Moab, Moses began to expound this law, saying: 6 The Lord our God said to us at Horeb, ‘You have stayed long enough at this mountain. 7 Break camp and advance into the hill country of the Amorites; go to all the neighbouring peoples in the Arabah, in the mountains, in the western foothills, in the Negev and along the coast, to the land of the Canaanites and to Lebanon, as far as the great river, the Euphrates. 8 See, I have given you this land. Go in and take possession of the land that the Lord swore he would give to your fathers – to Abraham, Isaac and Jacob – and to their descendants after them.’

The appointment of leaders

9 At that time I said to you, ‘You are too heavy a burden for me to carry alone. 10 The Lord your God has increased your numbers so that today you are as numerous as the stars in the sky. 11 May the Lord, the God of your ancestors, increase you a thousand times and bless you as he has promised! 12 But how can I bear your problems and your burdens and your disputes all by myself? 13 Choose some wise, understanding and respected men from each of your tribes, and I will set them over you.’ 14 You answered me, ‘What you propose to do is good.’ 15 So I took the leading men of your tribes, wise and respected men, and appointed them to have authority over you – as commanders of thousands, of hundreds, of fifties and of tens and as tribal officials. 16 And I charged your judges at that time, ‘Hear the disputes between your people and judge fairly, whether the case is between two Israelites or between an Israelite and a foreigner residing among you. 17 Do not show partiality in judging; hear both small and great alike. Do not be afraid of anyone, for judgment belongs to God. Bring me any case too hard for you, and I will hear it.’ 18 And at that time I told you everything you were to do.

Spies sent out

19 Then, as the Lord our God commanded us, we set out from Horeb and went towards the hill country of the Amorites through all that vast and dreadful wilderness that you have seen, and so we reached Kadesh Barnea. 20 Then I said to you, ‘You have reached the hill country of the Amorites, which the Lord our God is giving us. 21 See, the Lord your God has given you the land. Go up and take possession of it as the Lord, the God of your ancestors, told you. Do not be afraid; do not be discouraged.’ 22 Then all of you came to me and said, ‘Let us send men ahead to spy out the land for us and bring back a report about the route we are to take and the towns we will come to.’ 23 The idea seemed good to me; so I selected twelve of you, one man from each tribe. 24 They left and went up into the hill country, and came to the Valley of Eshkol and explored it. 25 Taking with them some of the fruit of the land, they brought it down to us and reported, ‘It is a good land that the Lord our God is giving us.’

Rebellion against the Lord

26 But you were unwilling to go up; you rebelled against the command of the Lord your God. 27 You grumbled in your tents and said, ‘The Lord hates us; so he brought us out of Egypt to deliver us into the hands of the Amorites to destroy us. 28 Where can we go? Our brothers have made our hearts melt in fear. They say, “The people are stronger and taller than we are; the cities are large, with walls up to the sky. We even saw the Anakites there.” ’ 29 Then I said to you, ‘Do not be terrified; do not be afraid of them. 30 The Lord your God, who is going before you, will fight for you, as he did for you in Egypt, before your very eyes, 31 and in the wilderness. There you saw how the Lord your God carried you, as a father carries his son, all the way you went until you reached this place.’ 32 In spite of this, you did not trust in the Lord your God, 33 who went ahead of you on your journey, in fire by night and in a cloud by day, to search out places for you to camp and to show you the way you should go. 34 When the Lord heard what you said, he was angry and solemnly swore: 35 ‘No-one from this evil generation shall see the good land I swore to give your ancestors, 36 except Caleb son of Jephunneh. He will see it, and I will give him and his descendants the land he set his feet on, because he followed the Lord wholeheartedly.’ 37 Because of you the Lord became angry with me also and said, ‘You shall not enter it, either. 38 But your assistant, Joshua son of Nun, will enter it. Encourage him, because he will lead Israel to inherit it. 39 And the little ones that you said would be taken captive, your children who do not yet know good from bad – they will enter the land. I will give it to them and they will take possession of it. 40 But as for you, turn round and set out towards the desert along the route to the Red Sea.^[1]’ 41 Then you replied, ‘We have sinned against the Lord. We will go up and fight, as the Lord our God commanded us.’ So every one of you put on his weapons, thinking it easy to go up into the hill country. 42 But the Lord said to me, ‘Tell them, “Do not go up and fight, because I will not be with you. You will be defeated by your enemies.” ’ 43 So I told you, but you would not listen. You rebelled against the Lord’s command and in your arrogance you marched up into the hill country. 44 The Amorites who lived in those hills came out against you; they chased you like a swarm of bees and beat you down from Seir all the way to Hormah. 45 You came back and wept before the Lord, but he paid no attention to your weeping and turned a deaf ear to you. 46 And so you stayed in Kadesh many days – all the time you spent there.