Schließen
BibleServer is a donation based project by ERF Medien.
25 € will help us to secure next years funding.
Nápověda

Bible, překlad 21. století

1 V měsíci nísanu dvacátého roku Artaxerxova jsem obsluhoval krále. Když jsem králi nosil víno, nikdy jsem před ním nebýval zasmušilý.
2 Proto se mě král zeptal: "Proč se tváříš ztrápeně? Nejsi přece nemocný. Asi tě něco tíží." Ve velikém úleku
3 jsem králi odpověděl: "Král nechť žije navěky! Jak nemám mít ztrápenou tvář, když město, v němž jsou hroby mých předků, je rozbořeno a jeho brány zničil oheň."
4 "Co tedy žádáš?" zeptal se král. Modlil jsem se tedy k Bohu nebes
5 a odpověděl jsem králi takto: "Kdyby král ráčil a prokázal svému služebníku laskavost, pošli mě do Judska, do města, v němž jsou hroby mých předků, abych ho znovu vystavěl."
6 Král, po boku s chotí, se mě zeptal: "Jak dlouho tvá cesta potrvá? Kdy se vrátíš?" Když jsem mu udal dobu, král se rozhodl, že mě vyšle.
7 "Kdyby král ráčil," řekl jsem ještě králi, "mohl bych dostat doporučující listy pro místodržící za Eufratem, aby mi zajistili bezpečný průchod do Judska?
8 Mohl bych dostat také dopis pro Asafa, královského lesmistra, aby mi poskytl trámové dříví na brány chrámové pevnosti, na městské hradby a na dům, kde bych bydlel?" A král svolil, neboť můj Bůh nade mnou držel svou laskavou ruku.
9 Když jsem přišel k zaeufratským místodržícím, předal jsem jim královské listy. Král se mnou poslal vojenské velitele a jízdu.
10 Jakmile se to doslechl Sanbalat Choronský a úředník Tobiáš Amonský, popadla je strašná zlost, že přišli lidé, kteří se snaží o dobro synů Izraele.
11 Tak jsem dorazil do Jeruzaléma. Když jsem tam pobyl tři dny,
12 vstal jsem v noci a vzal s sebou jen několik mužů. Nikomu jsem neřekl, co mi můj Bůh položil na srdce, abych vykonal pro Jeruzalém. Ani zvířata jsem nevzal kromě toho, na němž jsem jel sám.
13 Tu noc jsem se vydal Údolní branou kolem Dračího pramene a k Hnojné bráně. Přitom jsem prohlížel pobořené jeruzalémské hradby a brány poničené ohněm.
14 Došel jsem ke Studniční bráně a až ke Královskému rybníku, tam už ale zvíře pode mnou nemělo kudy projít.
15 Pokračoval jsem tedy vzhůru do noci podél potoka a prohlížel hradby. Pak jsem se obrátil zpět, prošel Údolní bránou a vrátil se.
16 Hodnostáři netušili, kde jsem byl a co jsem dělal, neboť jsem do té doby Židům nic neprozradil, a to ani kněžím, knížatům, hodnostářům ani jiným úředníkům.
17 Teď jsem jim ale řekl: "Sami vidíte, jak bídně na tom jsme. Jeruzalém je zpustošený a jeho brány spálené. Pojďme znovu vystavět jeruzalémské hradby, ať skončí naše potupa!"
18 Potom jsem jim vyprávěl, jak nade mnou můj Bůh držel svou laskavou ruku a jaká slova ke mně pronesl král. "Pojďme stavět!" řekli na to a sebrali odvahu k tomu dobrému dílu.
19 Když se to doslechli Sanbalat Choronský, úředník Tobiáš Amonský a Gešem Arabský, začali se nám posmívat. Uráželi nás: "Co to tam provádíte za věci? Chcete se protivit králi?"
20 "Bůh nebes nám pomůže," odpověděl jsem jim na to. "My jsme jeho služebníci a začali jsme stavět. Vy ale v Jeruzalémě nemáte žádný podíl, právo ani nárok!"
© 2016 ERF Medien