2Žárlivý Bůh a mstitel je Hospodin, Hospodin se mstí, a to zuřivě! Hospodin se mstí na protivnících svých, ke svým nepřátelům chová hněv.3Hospodin je trpělivý, však velmi mocný – neopomíjí trest![1] Jeho cesta vede bouří a vichřicí, mraky jsou prach od jeho kroků.4Okřikne moře, a to se vysuší, vysuší i každou řeku. Bášan i Karmel pak uvadají, vadne i kvítí Libanonu.5Hory se před ním chvějí, rozpadají se pahorky. Před jeho tváří se zmítá země, svět i všichni, kdo bydlí v něm.6Kdo obstojí před jeho hněvem? Kdo snese žár jeho zuření? Jak plamen šlehá jeho vztek, skály se před ním drolí na kusy!7Hospodin je dobrý, útočištěm je v den soužení, zná se k těm, kdo v něj doufají.8S Ninive ale skoncuje v nezadržitelné záplavě; své nepřátele do tmy zažene!9Co si to o Hospodinu myslíte? On udělá rázný konec, protivník už se nezvedne!10Budou zapleteni v trní, svým vínem budou zpití, zhltnuti budou jak suché plevy.11Z tebe, Ninive, vyšel ten, jenž o Hospodinu smýšlí zle a spřádá plány zločinné!12Tak praví Hospodin: „I když mají klid a jsou tak početní, přece vymizí, až budou skoseni. I když jsem tě, Judo, pokořil, nepokořím tě nikdy víc.13Jeho jho na tobě teď rozlomím a roztrhnu tvé okovy.“14O tobě, Ninive, pak velí Hospodin: „Tvé jméno neponesou žádní potomci! Z chrámu tvých bohů vyhladím tesané modly i odlitky. Chystám ti hrob. Jsi hanebný!“