1Vidění o Judovi a Jeruzalémě, které viděl Izaiáš, syn Amosův, za vlády judských králů Uziáše, Jotama, Achaze a Ezechiáše.[1]
Jako Sodoma a Gomora
2Slyšte, nebesa, země, vyslechni, co praví Hospodin: Syny jsem hýčkal, vychoval, oni mě ale zradili.3I býk zná svého hospodáře, osel zná jesle, kde ho krmí pán – Izrael ale nechce znát, můj lid si nevšímá!4Ach, národe hříšníků, lide obtížený vinami, plemeno zločinců, synové zkažení – Hospodina opustili, Svatého izraelského zavrhli, odvrátili se jako cizí!5Proč máte být biti ještě víc? Proč se musíte stále protivit? Hlava je celá pokrytá ranami a srdce puká bolestí.6Od chodidel až k temeni nezůstal kousek netknutý: jen samé rány, modřiny a jizvy samý hnis – nejsou ošetřeny ani obvázány, olejem nejsou léčeny!7Vaše země leží v sutinách, vaše města jsou spálena. Půdu vám cizáci plení před očima – je z ní pustina, cizáky zcela zničená.8Opuštěna zůstala Dcera sionská jako chýše vprostřed vinice, jako budka v poli okurek, jak město, jež se obléhá.9Kdyby z nás Hospodin zástupů nenechal aspoň hrstku naživu, už bychom byli jako Sodoma, dopadli bychom jako Gomora![2]
K čemu jsou mi vaše oběti?
10Slyšte slovo Hospodina, vládcové Sodomy, vyslechni učení našeho Boha, lide Gomory:11K čemu jsou mi všechny ty vaše oběti? praví Hospodin. Mám už dost beraních zápalů i sádla tučných dobytčat. Krev býků, kozlů a beránků mi není příjemná.12Že se mi vůbec chodíte ukazovat! Kdo si myslíte, že o to stojí, abyste šlapali po mých nádvořích?13Přestaňte přinášet marné oběti! Kouř kadidla je mi odporný. Všechna ta novoluní, soboty, slavnosti – ta vaše zlá shromáždění nesnáším!14Ta vaše novoluní, ty vaše svátky – jak se mi z duše protiví! Jsou mi břemenem, nemohu už je vydržet.15Proto když ke mně vzpínáte ruce, zakrývám si oči před vámi; když své modlitby hromadíte, neslyším. Ruce máte celé od krve –16umyjte se a očisťte! Odkliďte mi už z očí zlo, jež jste páchali. Přestaňte jednat zle –17jednat dobře se naučte! Prosazujte spravedlnost, podpořte utlačovaného, zjednejte sirotkovi právo a zastaňte se vdov!18Potom to můžeme spolu probrat, praví Hospodin: Jsou-li vaše hříchy rudé jak šarlat, zbělají jako sníh. Jsou-li jak purpurová látka, budou jak vlna beránčí.19Jste-li ochotní a poslušní, budete požívat darů země.20Jste-li však vzpurní a odbojní, budete požíráni mečem.[3] Tak promluvila ústa Hospodinova.
Nevěrné město
21Ach, jak se kdysi věrné město stalo nevěstkou! Kdysi je naplňovalo právo a spravedlnost žila v něm – teď však jen vrahové.22Tvé stříbro se proměnilo v strusku, tvé víno se vodou zředilo.23Tví vládcové jsou samozvanci a společníci zlodějů; všichni si úplatky oblíbili, záleží jim jen na zisku. Sirotkům nezjednávají právo, nemají zájem se zastat vdov.24Nuže, toto praví Panovník, Hospodin zástupů, Mocný izraelský: Ach, jak si ulevím od svých nepřátel, svým protivníkům pomstím se!25Obrátím proti tobě ruku, dočista vytavím tvoji strusku, odstraním z tebe všechnu nečistotu!26Vrátím ti soudce tak jako kdysi, budeš mít rádce jako dřív. A potom budeš znovu nazýváno: Město spravedlnosti, Věrné město.27Sion tehdy bude vykoupen právem a jeho kajícní spravedlností.28Zkáza však přijde na vzpurné a hříšné, zahyne každý, kdo Hospodina opouští.29Hanba vám bude za posvátné háje, které se vám tak líbily; za ty zahrady se budete stydět, že jste se pro ně rozhodli.30Budete jako dub, jemuž opadává listí, a jako zahrada bez vody.31Ze siláka se stane koudel a jiskrou bude jeho čin; obojí to pak spolu vzplane – nikdo to nebude moci uhasit!