1Toto jsou slova knihy, kterou v Babylonu napsal Baruch,[1] syn Neriáše, syna Machsejášova, syna Cidkiášova, syna Chasadiášova, syna Chilkiášova,2pátého roku poté, co Chaldejci dobyli Jeruzalém a vypálili ho ohněm, sedmého dne v tom měsíci.[2]
Shromáždění vyhnanců v Babylonu
3Baruch přečetl slova této knihy před Jekoniášem, synem judského krále Joakima, a přede vším lidem, který si přišel tu knihu poslechnout –4před velmoži, princi i staršími a vůbec přede vším lidem od nejmenšího až po největšího – přede všemi, kdo žili v Babylonu na řece Sud.5Ti všichni plakali a postili se a modlili se před Hospodinem.6Potom shromáždili peníze, každý podle svých možností,7a poslali je do Jeruzaléma knězi Joakimovi, synu Chilkiáše, syna Šalomova, a kněžím i všemu lidu, který byl v Jeruzalémě s ním.8(Už předtím, desátého dne měsíce sivan,[3] Baruch převzal nádoby Hospodinova domu, které byly z chrámu odneseny, aby je dopravil zpět do Judska. Tyto stříbrné nádoby nechal vyrobit judský král Cidkiáš, syn Jošiášův,9poté co babylonský král Nabukadnezar[4] odvlekl z Jeruzaléma Jekoniáše s předními muži, řemeslníky[5], šlechtou i lidem země a odvedl je do Babylonu.)10Napsali jim: Hle, posíláme vám peníze. Nakupte za ně celopaly, oběti za hřích a kadidlo, připravte pokrm a přineste na oltář Hospodinu, našemu Bohu.11Modlete se přitom za život babylonského krále Nabukadnezara a za život jeho syna Baltazara, ať jsou jejich dny jako dny nebe na zemi.12A nám ať Hospodin dá sílu a osvítí naše oči, abychom žili pod záštitou babylonského krále Nabukadnezara a pod záštitou jeho syna Baltazara, abychom jim sloužili po mnohé dny a nalezli u nich milost.13Modlete se za nás k Hospodinu, našemu Bohu, protože jsme proti Hospodinu, našemu Bohu, zhřešili a Hospodinův hněv a jeho rozhorlení se od nás dodnes neodvrátily.14Přečtěte tuto knihu, kterou vám posíláme, abyste ji veřejně přednesli v Hospodinově domě v den svátku a ve stanovených dnech.
Dnes je nám hanba
15Řekněte: Hospodinu, našemu Bohu, náleží spravedlnost,[6] nám ale – všem Judejcům, obyvatelům Jeruzaléma,16našim králům, našim předním mužům, našim kněžím, našim prorokům, našim otcům – nám všem je dnes hanba,17neboť jsme zhřešili před Hospodinem.18Neposlechli jsme ho, neslyšeli jsme hlas Hospodina, našeho Boha, že máme žít podle nařízení, která nám Hospodin postavil před oči.19Ode dne, kdy Hospodin vyvedl naše otce z Egypta, až dodnes jsme Hospodina, našeho Boha, neposlouchali a jeho hlasu jsme nedbali.20To proto nás dnes stíhá neštěstí a kletba, kterou Hospodin ohlásil svému služebníku Mojžíšovi v den, kdy vyvedl naše otce z Egypta, aby nám dal zemi oplývající mlékem a medem.21Nezaslechli jsme hlas Hospodina, našeho Boha, ve slovech proroků, které nám posílal,22ale každý z nás se řídil záměry svého zlého srdce[7] – odešli jsme sloužit jiným bohům a páchali jsme, co je v očích Hospodina, našeho Boha, zlé.