1Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil kdysi Bůh k otcům skrze proroky,2ale v těchto posledních dnech mluvil k nám skrze svého Syna, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil celý svět.3On je jasem jeho slávy a vyjádřením jeho podstaty; svým mocným slovem nese vše, co je. On se postaral o očištění hříchů a poté usedl po pravici Velebnosti na výsostech.
Vznešenější než andělé
4Tento Syn o tolik převyšuje anděly, oč vznešenějšího jména se mu dostalo.5Vždyť kterému z andělů Bůh kdy řekl: „Ty jsi můj Syn, já jsem ode dneška Otcem tvým“?[1] A znovu: „Já jemu budu otcem a on mi bude Synem.“[2]6A znovu, když přivádí Prvorozeného na svět, říká: „Klanějte se mu všichni Boží andělé!“[3]7O andělech sice říká: „Ze svých poslů činí vichry, ze svých služebníků plameny,“[4]8ale o Synu říká: „Tvůj trůn, Bože, trvá na věčné věky, žezlo spravedlnosti je žezlo vlády tvé.9Miluješ spravedlnost a nenávidíš špatnost; to proto tě Bůh, tvůj Bůh, pomazal olejem radosti nad společníky tvé.“[5]10A dále: „Na počátku jsi, Pane, zemi založil, dílem tvých rukou jsou nebesa.11Ona pominou, ty budeš vždy, všechna se jako šaty obnosí.12Svineš je jako plášť a jako roucho budou změněna, ty však jsi tentýž – tvá léta neskončí!“[6]13A kterému z andělů kdy řekl: „Seď po mé pravici, než ti tvé nepřátele k nohám položím“?[7]14Andělé jsou ovšem pouzí služebníci, duchové posílaní sloužit těm, jimž se má dostat spásy.