1Ježíš pak pokračoval dalším podobenstvím. Řekl jim:2„Nebeské království se podobá králi, který svému synu vystrojil svatbu.3Poslal své služebníky, aby svolali pozvané hosty na svatbu, ale oni nechtěli přijít.4Poslal tedy ještě jiné služebníky a řekl jim: ‚Povězte pozvaným: Hle, připravil jsem pro vás hostinu. Dal jsem porazit býčky i vykrmená telata, všechno je připraveno; pojďte na svatbu!‘5Ale oni na to nedbali a odešli jeden na svůj statek a jiný za svým obchodem.6Ostatní se pak chopili jeho služebníků, ztýrali je a zabili.7Král se rozhněval. Poslal svá vojska a ty vrahy zahubil a jejich město spálil.8Potom řekl svým služebníkům: ‚Svatba je sice připravena, ale ti, kdo byli pozváni, nebyli hodni.9Proto jděte na nároží a zvěte na svatbu, kohokoli najdete.‘10Služebníci tedy vyšli do ulic a shromáždili všechny, které našli – zlé i dobré, a tak se svatební místnost naplnila hosty.11Když pak vešel král, aby se podíval na hosty, uviděl tam člověka, který nebyl oblečen do svatebního roucha.12Řekl mu: ‚Příteli, jak jsi sem mohl vejít bez svatebního roucha?‘ On ale mlčel.13Král pak řekl služebníkům: ‚Svažte mu nohy a ruce a vyhoďte do té venkovní tmy! Tam bude pláč a skřípění zubů.‘14Je totiž mnoho povolaných, ale málo vyvolených.“
Čí je ten obraz?
15Tehdy farizeové odešli a radili se, jak by ho chytili za slovo.16Pak za ním poslali své učedníky s herodiány. „Mistře,“ řekli, „víme, že jsi pravdomluvný, pravdivě učíš Boží cestě a na nikoho nedbáš, neboť se neohlížíš na to, kdo je kdo.17Proto nám řekni, co si myslíš: Je správné dávat císaři daň, nebo ne?“18Ježíš znal jejich podlost, a tak jim řekl: „Proč mě pokoušíte, pokrytci?19Ukažte mi peníz daně.“ Přinesli mu tedy denár.20„Čí je ten obraz a nápis?“ zeptal se jich.21„Císařův,“ odpověděli. „Dejte tedy císaři, co je císařovo, a Bohu, co je Boží,“ řekl jim.22V úžasu nad tím, co slyšeli, ho nechali být a odešli.
Bůh je Bohem živých
23Tentýž den k němu přišli saduceové (kteří tvrdí, že není žádné vzkříšení) a zeptali se ho:24„Mistře, Mojžíš řekl, že když ženatý muž zemře bezdětný, má si jeho ženu vzít jeho bratr, aby svému bratru zplodil potomka.[1]25U nás bylo sedm bratrů. První se oženil, ale zemřel bez potomků, a tak zanechal svou ženu svému bratru.26Totéž se stalo i s druhým a třetím bratrem až po sedmého.27Nakonec pak zemřela i ta žena.28Kdo z těch sedmi ji tedy bude mít za manželku, až přijde vzkříšení? Měli ji přece všichni!“29Ježíš jim řekl: „Mýlíte se, protože neznáte Písma ani Boží moc.30Po vzkříšení se lidé nežení ani nevdávají, ale jsou jako andělé v nebi.31Ale pokud jde o vzkříšení z mrtvých – copak jste nečetli, jak vám Bůh řekl:32‚Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův‘?[2] On není Bohem mrtvých, ale živých!“33A když to zástupy uslyšely, žasly nad jeho učením.
Největší přikázání
34Když se farizeové doslechli, že Ježíš umlčel saduceje, sešli se spolu.35Jeden z nich, znalec Zákona, se pak zeptal, aby ho vyzkoušel:36„Mistře, které je největší přikázání v Zákoně?“37Ježíš mu řekl: „‚Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘[3]38To je první a největší přikázání.39Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘[4]40V těchto dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“
Syn, nebo Pán?
41A když už se farizeové sešli, Ježíš se jich zeptal:42„Co si myslíte o Mesiáši? Čí je to syn?“ „Davidův,“ odpověděli.43Na to jim řekl: „Jak ho tedy David může v Duchu nazývat Pánem? Říká přece:44‚Hospodin řekl mému Pánu: Seď po mé pravici, než ti tvé nepřátele k nohám položím.‘[5]45Když ho tedy David nazývá Pánem, jak to může být jeho syn?“46A nikdo mu nedokázal odpovědět ani slovo. Od toho dne se ho už nikdo neodvážil na nic zeptat.
Matouš 22
Český ekumenický překlad
— Podobenství o hostině
1 A Ježíš k nim znovu mluvil v podobenstvích:2 „S královstvím nebeským je to tak, jako když jeden král vystrojil svatbu svému synu.3 Poslal služebníky, aby přivedli pozvané na svatbu, ale oni nechtěli jít.4 Poslal znovu jiné služebníky se slovy: ‚Řekněte pozvaným: Hle, hostinu jsem uchystal, býčci a krmný dobytek je poražen, všechno je připraveno; pojďte na svatbu!‘5 Ale oni nedbali a odešli, jeden na své pole, druhý za svým obchodem.6 Ostatní chytili jeho služebníky, potupně je ztýrali a zabili je.7 Tu se král rozhněval, poslal svá vojska, vrahy zahubil a jejich město vypálil.8 Potom řekl svým služebníkům: ‚Svatba je připravena, ale pozvaní nebyli jí hodni;9 jděte tedy na rozcestí, a koho najdete, pozvěte na svatbu.‘10 Služebníci vyšli na cesty a shromáždili všechny, které nalezli, zlé i dobré; a svatební síň se naplnila stolovníky.
— Podobenství o svatebním šatě
11 Když král vstoupil mezi stolovníky, spatřil tam člověka, který nebyl oblečen na svatbu.12 Řekl mu: ‚Příteli, jak ses sem dostal, když nejsi oblečen na svatbu?‘ On se nezmohl ani na slovo.13 Tu řekl král sloužícím: ‚Svažte mu ruce i nohy a uvrhněte ho ven do temnot; tam bude pláč a skřípění zubů.‘14 Neboť mnozí jsou pozváni, ale málokdo bude vybrán.“
— Spor o daň císaři
15 Tehdy farizeové šli a radili se, jak by Ježíšovi nějakým slovem nastražili léčku.16 Poslali za ním své učedníky s herodiány, aby řekli: „Mistře, víme, že jsi pravdivý a učíš cestě Boží podle pravdy; na nikoho se neohlížíš a nebereš ohled na postavení člověka.17 Pověz nám tedy, co myslíš: Je dovoleno dávat daň císaři, nebo ne?“18 Ale Ježíš poznal jejich zlý úmysl a řekl: „Co mě pokoušíte, pokrytci?19 Ukažte mi peníz daně!“ Podali mu denár.20 On jim řekl: „Čí je tento obraz a nápis?“21 Odpověděli: „Císařův.“ Tu jim řekl: „Odevzdejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu.“22 Když to slyšeli, podivili se, nechali ho a odešli.
— Spor o vzkříšení
23 V ten den přišli za ním saduceové, kteří říkají, že není vzkříšení, a předložili mu dotaz:24 „Mistře, Mojžíš řekl: ‚Zemře-li někdo bez dětí, ať se s jeho manželkou podle řádu švagrovství ožení jeho bratr a zplodí svému bratru potomka.‘25 U nás bylo sedm bratří. První po svatbě zemřel, a protože neměl potomka, zanechal svou ženu svému bratru.26 Stejně i druhý, třetí a nakonec všech sedm.27 Naposledy ze všech zemřela ta žena.28 Až bude vzkříšení, komu z těch sedmi bude patřit? Vždyť ji měli všichni!“29 Ježíš jim však odpověděl: „Mýlíte se, neznáte Písma ani moc Boží.30 Po vzkříšení se lidé nežení ani nevdávají, ale jsou jako nebeští andělé.31 A pokud jde o vzkříšení mrtvých, nečetli jste, co vám Bůh pravil:32 ‚Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův‘? On přece není Bohem mrtvých, nýbrž živých.“33 Když to slyšely zástupy, žasly nad jeho učením.
— Největší přikázání
34 Když se farizeové doslechli, že umlčel saduceje, smluvili se35 a jeden jejich zákoník se ho otázal, aby ho pokoušel:36 „Mistře, které přikázání je v zákoně největší?“37 On mu řekl: „‚Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘38 To je největší a první přikázání.39 Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘40 Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“
— Mesiáš, Syn Davidův
41 Když se farizeové sešli, zeptal se jich Ježíš:42 „Co si myslíte o Mesiášovi? Čí je syn?“ Odpověděli mu: „Davidův.“43 Řekl jim: „Jak to tedy, že ho David v Duchu svatém nazývá Pánem, když praví: 44 ‚Řekl Hospodin mému Pánu: Usedni po mé pravici, dokud ti nepoložím nepřátele pod nohy.‘ 45 Jestliže tedy David nazývá Mesiáše Pánem, jak může být jeho synem?“46 A nikdo nebyl s to odpovědět mu ani slovo; od toho dne se ho již nikdo neodvážil tázat.