1Židovským bratřím v Egyptě posílají pozdrav s přáním dokonalého pokoje vaši bratři Židé v Jeruzalémě a v judské zemi.2Kéž vám Bůh prokáže dobrodiní a pamatuje na svou smlouvu se svými věrnými služebníky Abrahamem, Izákem a Jákobem.3Kéž vám všem dá takové srdce, abyste ho ctili a plnili jeho vůli s oddaností a ochotou.4Kéž vaše srdce otevře svému Zákonu a přikázáním a naplní vás pokojem.5Kéž vyslyší vaše prosby, usmíří se s vámi a neopustí vás ve zlých dobách.6Takto se tu za vás nyní modlíme.7Roku 169[1] za vlády krále Demetria,[2] jsme vám my Židé psali uprostřed největšího soužení, které u nás v oněch letech nastalo. Jáson[3] a jeho stoupenci zradili svatou zemi a království,8podpálili chrámovou bránu a prolili nevinnou krev. My jsme se však modlili k Hospodinu a byli jsme vyslyšeni, a tak jsme znovu přinesli zápalné i moučné oběti, zapálili svícny a předložili chleby.9Nyní tedy slavte i vy Den stánků v měsíci kislevu.[4] Psáno roku 188.[5]
Druhý list
10Obyvatelé Jeruzaléma a Judska, rada starších a Juda[6] posílají pozdrav s přáním pevného zdraví Aristobulovi,[7] potomku pomazaných kněží a učiteli krále Ptolemaia, jakož i všem Židům v Egyptě.11Bůh nás zachránil z velikých nebezpečí, a proto mu velice děkujeme, že se postavil na naši stranu proti králi.12On sám totiž zahnal ty, kdo napadli svaté město.13Když vladař přitáhl do Persie, jeho vojsko vypadalo nepřemožitelně, ale byli rozdrceni v Nanájině[8] chrámu, kde jim Nanájini kněží nachystali léčku.14Antiochos tam se svou družinou přišel, protože si chtěl pod záminkou svatby s bohyní přivlastnit chrámové poklady jako její věno.15Když Nanájini kněží vyložili poklady, Antiochos jen s několika průvodci vstoupil dovnitř posvátného okrsku, a jakmile tam vešel, kněží chrám uzamkli.16Otevřeli skryté dveře ve stropě a začali na ně házet kameny, až vladaře rozdrtili. Pak je rozsekali na kusy, uťali jim hlavy a hodili je k těm, kdo zůstali venku.17Za to vše ať je požehnán náš Bůh, který ty bezbožníky vydal na smrt!18Jelikož se pětadvacátého kislevu chystáme slavit očištění chrámu, považujeme za svou povinnost uvědomit vás o tom, abyste i vy mohli slavit Den stánků a Den ohně, který se ukázal, když Nehemiáš vystavěl chrám a oltář a přinesl na něm oběti.19Když byli totiž naši otcové odváděni do Persie, tehdejší zbožní kněží vzali z oltáře trochu ohně, tajně ho ukryli uvnitř vyschlé studny a zajistili ho tam tak, aby o tom úkrytu nikdo nevěděl.20Po mnoha letech se Bohu zalíbilo, aby perský král vypravil Nehemiáše zpět. Ten poslal potomky těch kněží, kteří kdysi oheň ukryli, ať ho najdou. Když nám oznámili, že nenašli oheň, ale nějakou hustou tekutinu, přikázal jim, ať ji naberou a přinesou.21Přinesli pak vše potřebné k oběti a Nehemiáš kněžím přikázal, ať tou tekutinou polijí dříví i obětní dary na něm ležící.22Stalo se tak, a když po chvíli vysvitlo slunce, které bylo dosud pod mrakem, vzplál tak velký oheň, že všichni užasli.23Zatímco oheň stravoval oběť, kněží se modlili a s kněžími i všichni ostatní. Jonatan předzpěvoval a ostatní s Nehemiášem odpovídali.24Modlitba zněla takto: „Hospodine, Pane a Bože, Stvořiteli všeho, strašlivý a silný, spravedlivý a milosrdný, jediný šlechetný králi,25jediný dobrodinče, jediný spravedlivý, všemohoucí a věčný! Ty, který zachraňuješ Izrael ze všeho zlého, ty, který jsi vyvolil naše otce a posvětil je,26přijmi tuto oběť za všechen svůj izraelský lid! Ochraňuj a posvěcuj toto své dědictví!27Shromáždi náš rozptýlený lid, osvoboď ty, kdo otročí mezi pohany, shlédni na opovržené a potupené, ať národy poznají, že ty jsi náš Bůh!28Ztrestej ty, kdo nás utlačují a urážejí ve své zpupnosti!29Zasaď svůj lid na svém svatém místě, jak řekl Mojžíš.“[9]30Kněží zpívali chvalozpěvy.31Oheň pohltil obětní dary a Nehemiáš přikázal vylít zbylou tekutinu na veliké kameny.32Když se tak stalo, vzplál plamen, ale světlo zářící z oltáře ho pohltilo.33Ta věc se roznesla a též perskému králi oznámili, že na místě, kde přesídlení kněží ukryli oheň, se objevila tekutina, jejíž pomocí Nehemiášovi lidé zasvětili obětní dary.34Když král tu věc ověřil, nechal místo ohradit a prohlásil je za posvátné.35Značné příjmy, které odtud král získával, pak rozděloval svým oblíbencům.36Nehemiášovi lidé tu tekutinu nazvali neftar, což se překládá jako „očištění“. Většina lidí ji ale nazývá „nafta“.
2. Makabejská 1
Český ekumenický překlad
Dopis židům v Egyptě r. 124 př. Kr.
1Židé v Jeruzalémě a v judské krajině posílají bratrské pozdravy bratřím židům v Egyptě a přejí jim dobro a pokoj:2Kéž vám Bůh prokáže dobrotivost a rozpomene se na svou smlouvu s Abrahamem, Izákem a Jákobem, svými věrnými služebníky.3Ať nakloní vaše nitro k tomu, abyste ho ctili a plnili jeho vůli celým srdcem i ochotnou duší.4Ať otevře vaše srdce pro svůj Zákon a přikázání a daruje vám pokoj.5Ať vyslyší vaše prosby a je k vám milostivý, ať vás neopouští v čase zlém.6I my se zde nyní za vás modlíme.7Za vlády Démétria roku stého šedesátého devátého jsme vám my, židé, napsali v nejvyšší tísni, která na nás dolehla v době, kdy Jáson a jeho stoupenci odpadli od svaté země a Božího království.8Spálili bránu a prolili nevinnou krev; my však jsme se modlili k Hospodinu a byli jsme vyslyšeni. Přinesli jsme oběť i jemnou mouku, rozžehli světlo v svícnech a předložili chleby.9Nuže, slavte i vy dny slavnosti stánků v měsíci kislevu. Psáno v roce stém osmdesátém osmém helénské éry.
Dopis židům v Egyptě r. 164 př. Kr.
10Obyvatelé Jeruzaléma a Judska, rada starších a Juda pozdravují Aristobúla, učitele krále Ptolemaia, který je z pokolení pomazaných kněží, i židy v Egyptě a přejí jim zdraví!11Zachráněni Bohem z velikých nebezpečí vzdáváme mu vroucí díky my, kteří jsme bojovali proti králi.12To on zahnal ty, kdo nás napadli ve svatém městě.13Když totiž vladař táhl do Persie s vojskem, které se zdálo být nepřemožitelné, byli v Nanaině svatyni vlákáni do pasti a pobiti lstí nastrojenou kněžími této svatyně.14Neboť Antiochos v předstírané touze zasnoubit se s Nanaiou vstoupil se svými přáteli na to místo, aby vzal mnohé poklady jako věno.15Kněží Nanaina chrámu mu je sice ukázali, ale jakmile vešel s několika málo muži svého doprovodu dovnitř svatyně, ihned ji uzavřeli.16Otevřeli skrytá dvířka ve stropě a zasypali vladaře s jeho muži kamením; rozsekali je na kusy a uťaté hlavy vyhodili k těm venku.17Za to vše buď veleben náš Bůh, který bezbožné vydal záhubě.18Pětadvacátého dne měsíce kislevu hodláme slavit očištění chrámu, a proto pokládáme za potřebné vám oznámit, abyste i vy slavili slavnost stánků a ohně, na památku toho, že Nehemjáš vystavěl svatyni a oltář a přinesl oběti.19Neboť tenkrát, když naši otcové byli odvedeni do Persie, zbožní kněží vzali tajně trochu ohně z oltáře a ukryli jej v hluboké studni, kde bylo vhodné místo bez vody. Tam jej bezpečně ukryli, takže to místo zůstalo všem neznámé.20Když se po mnoha letech zalíbilo Bohu, Nehemjáš, vyslaný perským králem, poslal pro oheň potomky kněží, kteří jej ukryli. Oznámili nám, že nenašli oheň, ale hustou vodu. Nehemjáš poručil, aby ji nabrali a přinesli.21Když bylo sneseno všechno, čeho třeba k oběti, nařídil kněžím, aby tou vodou polili dříví i to, co leželo na něm.22Tak se stalo; po nějaké chvíli vysvitlo slunce předtím ukryté za mraky a vzplanul veliký oheň, až všichni užasli.23Zatímco oheň trávil oběť, kněží se všemi přítomnými vykonali modlitbu, neboť když začal Jónatan, volali i ostatní jako Nehemjáš.24Ta modlitba zněla takto: „Panovníku Hospodine, Bože, Stvořiteli všeho, hrozný a mocný, spravedlivý a milosrdný! Ty jsi Král, jediný a dobrotivý,25jediný vůdce, jediný spravedlivý, vševládný a věčný, zachraňující Izraele ode všeho zlého, který sis vyvolil naše otce a posvětil je,26přijmi tuto oběť za všechen svůj izraelský lid, střez svůj podíl a posvěť jej.27Shromáždi naše rozptýlené, vysvoboď ty, kdo žijí jako otroci mezi pohany, shlédni na pohrdané a zneuctěné, ať pohané poznají, že ty jsi náš Bůh!28Sevři mukami utlačovatele a ty, kdo se zpupně vypínají.29Zasaď svůj lid na svém svatém místě, jak to slíbil Mojžíš.“ 30Potom kněží zpívali chvalozpěvy.31Když obětní úkony skončily, poručil Nehemjáš vylít zbylou vodu na větší kameny.32Jakmile se tak stalo, vyšlehl plamen, ztrácel se však ve světle zářícím z oltáře.33Tato událost se stala všeobecně známou; i perskému králi bylo sděleno, že se na místě, kde kněží před svým odvlečením ukryli oheň, objevila voda, a tou že Nehemjášovi lidé posvětili oběti.34Král dal to místo ohradit, neboť usoudil, že je svaté, když si předtím tu věc ověřil.35Těm, jimž chtěl projevit svou přízeň, rozdal mnoho rozličných darů.36Nehemjášovi lidé tu tekutinu pojmenovali nefthar, což znamená ‚očištění‘; většina ji nazývá nefthai.