1. Paralipomenon 16,1 | Bible, překlad 21. století

Bible, překlad 21. století

1 Když Boží truhlu přinesli, postavili ji na její místo uprostřed stanu, který pro ni David postavil. Pak před Bohem přinášeli zápalné i pokojné oběti. 2 Poté, co David dokončil obětování zápalných a pokojných obětí, požehnal lidu v Hospodinově jménu. 3 Podělil také všechny Izraelce, muže i ženy, každého bochníkem chleba, datlovým a rozinkovým koláčem. 4 Určil také levity, kteří měli sloužit před Hospodinovou truhlou uctíváním, díkůvzdáním a chvalozpěvy Hospodinu, Bohu Izraele. 5 Vedl je Asaf a za ním byl Zachariáš, Jaaziel,^[1] Šemiramot, Jechiel, Matitiáš, Eliab, Benajáš, Obed-edom a Jehiel, kteří hráli na lyry a citery, a Asaf na činely, 6 zatímco kněží Benajáš a Jachaziel před Truhlou Boží smlouvy pravidelně troubili na trubky.

Davidův chvalozpěv

7 Toho dne David poprvé pověřil Asafa a jeho bratry, aby takto chválili Hospodina:^[2] 8 Oslavujte Hospodina, jeho jméno vzývejte, jeho činy rozhlašujte mezi národy! 9 Zpívejte mu, hrajte mu, rozvažujte o všech jeho zázracích! 10 Jeho svatým jménem chlubte se, ze srdce ať se radují, kdo Hospodina hledají! 11 Po Hospodinu se ptejte, po jeho síle, jeho tvář vždycky hledejte. 12 Pamatujte, jaké divy provedl, jaké zázraky, a co rozhodl. 13 Vy, símě Izraele, jeho služebníka, jste jeho vyvolení, děti Jákoba. 14 On je Hospodin, Bůh náš, celá zem jeho soudu podléhá! 15 Na jeho smlouvu pamatujte věčně, na slovo tisíci pokolení svěřené, 16 na smlouvu, již uzavřel s Abrahamem, na přísahu, již složil před Izákem. 17 Jákobovi ten výrok potvrdil za věčnou smlouvu pro Izrael: 18 „Tobě dám kanaánskou zem, bude tvým dědičným údělem!“ 19 Přitom vás tehdy bylo jen trochu, byli jste tam jen hrstkou cizinců. 20 Z národu do národu když bloudili, od jednoho k jinému království, 21 nikoho nenechal jim ublížit. I krále kvůli nim varoval: 22 „Mé pomazané nechte být! Mým prorokům nepůsobte žal!“ 23 Zpívej Hospodinu, celá zem,^[3] zvěstujte jeho spásu každý den! 24 O jeho slávě národům vyprávějte, o jeho divech řekněte lidem všem! 25 Veliký je Hospodin, vší chvály hodný, nad všechny bohy ohromný! 26 Bohové národů jsou samé modly, Hospodin ale stvořil nebesa. 27 Sláva a nádhera je v jeho přítomnosti, síla a radost je tam, kde přebývá. 28 Vzdejte Hospodinu, lidské plémě, vzdejte Hospodinu slávu i moc. 29 Vzdejte Hospodinu slávu, jež náleží mu, přineste dary, před něj přistupte, Klaňte se Hospodinu v jeho svaté kráse, 30 před ním se rozechvěj, celá zem! Pevně je postaven svět, nic jím neotřese, 31 jásejte, nebesa, země ať raduje se, národům řekněte: „Hospodin kraluje!“ 32 Moře ať burácí se vším, co je v něm, celý světa kraj ať se raduje. 33 Před Hospodinem ať zvučí stromy v lese: „Přichází, aby soudil zem!“ 34 Oslavujte Hospodina – je tak dobrý!^[4] Jeho láska trvá navěky! 35 Řekněte: „Zachraň nás, Bože naší spásy! Vysvoboď nás a z národů posbírej! Tvé svaté jméno ať oslavíme, tvou chválou ať se chlubíme!“ 36 Ať je požehnán Hospodin, Bůh izraelský, od věků až na věky! A všechen lid odpověděl: „Amen. Chvála Hospodinu!“ 37 David pak nechal Asafa a jeho bratry před Truhlou Hospodinovy smlouvy, aby před ní pravidelně každý den sloužili podle denního rozvrhu 38 spolu s Obed-edomem a jeho osmašedesáti bratry. (Obed-edom, syn Jedutunův, a Chosa veleli strážím.) 39 Kněze Sádoka i jeho kněžské bratry ponechal před Hospodinovým příbytkem na výšině v Gibeonu, 40 aby na zápalném oltáři pravidelně přinášeli Hospodinu zápalné oběti ráno i večer přesně tak, jak je psáno v Zákoně, který Hospodin svěřil Izraeli.^[5] 41 S nimi ponechal Hemana, Jedutuna a ostatní jmenovitě vybrané, aby chválili Hospodina písní: „Jeho láska trvá navěky.“^[6] 42 Heman a Jedutun měli na starosti trubky, činely a další nástroje Boží hudby. Jedutunovi synové stáli u brány. 43 Všechen lid se pak rozešel, každý k sobě domů. Také David se vrátil, aby požehnal svůj dům.

Český ekumenický překlad

— Davidův bohoslužebný řád - David pověřuje zpěváky, aby bohoslužby doprovázeli zpěvem a hudbou.

1 Boží schránu přinesli a umístili ji uprostřed stanu, který pro ni David postavil. I přinášeli před Bohem zápalné a pokojné oběti. 2 Když David dokončil obětování zápalných a pokojných obětí, požehnal lidu v Hospodinově jménu. 3 Pak podělil každého z Izraele, každého muže i ženu, bochníčkem chleba a datlovým a hrozinkovým koláčem. 4 Potom určil lévijce, kteří by přisluhovali u Hospodinovy schrány a připomínali Hospodina, Boha Izraele, vzdávali mu chválu a oslavovali jej. 5 Asaf byl představeným, jeho zástupcem byl Zekarjáš. Jeíel, Šemíramót, Jechíel, Matitjáš, Elíab, Benajáš, Obéd-edóm a Jeíel hráli na harfy a citery, Asaf na zvučné cymbály. 6 Kněží Benajáš a Jachazíel hráli každodenně na pozouny před schránou Boží smlouvy. 7 Tehdy onoho dne nařídil David poprvé, aby Asaf a jeho bratří vzdávali Hospodinu chválu: 8 Chválu vzdejte Hospodinu a vzývejte jeho jméno, uvádějte národům ve známost jeho skutky, 9 zpívejte mu, pějte žalmy, přemýšlejte o všech jeho divech, 10 honoste se jeho svatým jménem, ať se zaraduje srdce těch, kteří hledají Hospodina! 11 Dotazujte se na vůli Hospodinovu a jeho moc, jeho tvář hledejte ustavičně. 12 Připomínejte divy, jež vykonal, jeho zázraky a rozsudky jeho úst, 13 potomkové Izraele, jeho služebníka, Jákobovi synové, jeho vyvolení! 14 Je to Hospodin, náš Bůh, kdo soudí celou zemi. 15 Věčně pamatujte na jeho smlouvu, na slovo, jež přikázal tisícům pokolení. 16 Uzavřel ji s Abrahamem, přísahou jistvrdil Izákovi, 17 stanovil ji Jákobovi jako nařízení, Izraeli jako smlouvu věčnou: 18 „Dám ti kenaanskou zemi za dědičný úděl!“ 19 Na počet vás byla malá hrstka, byli jste tam hosty. 20 Putovali od jednoho pronároda ke druhému, z jednoho království dál k jinému lidu. 21 On však nedovolil nikomu, aby je utlačoval, káral kvůli nim i krále: 22 „Nesahejte na mé pomazané, ublížit mým prorokům se chraňte!“ 23 Zpívej Hospodinu, celá země! Zvěstujte den ze dne jeho spásu, 24 vypravujte mezi pronárody o jeho slávě, mezi všemi národy o jeho divech, 25 neboť Hospodin je veliký, nejvyšší chvály hodný, budí bázeň, je nad všechny bohy. 26 Všechna božstva národů jsou bůžci, ale Hospodin učinil nebe. 27 Před jeho tváří velebná důstojnost, moc a potěšení na svatém místě jeho. 28 Lidské čeledi, přiznejte Hospodinu, přiznejte Hospodinu slávu a moc, 29 přiznejte Hospodinu slávu jeho jména! Přineste dar, vstupte před něj, v nádheře svatyně se klaňte Hospodinu! 30 Svíjej se před ním, celá země! Pevně je založen svět, nic jím neotřese. 31 Nebesa se zaradují, rozjásá se země, mezi národy se bude říkat: „Hospodin kraluje!“ 32 Moře i s tím, co je v něm, se rozburácí, pole zazní jásotem, i všechno, co je na něm. 33 Tehdy zaplesají stromy v lese vstříc Hospodinu, že přichází soudit zemi. 34 Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné. 35 Rcete: „Zachraň nás, ó Bože, naše spáso, shromáždi a vytrhni nás z pronárodů; tvému svatému jménu budeme vzdávat chválu, budeme tě chválit chvalozpěvem. 36 Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, od věků až na věky!“ A všechen lid ať řekne: „Amen. Chvalte Hospodina!“ 37 Tam před schránou Hospodinovy smlouvy zanechal David Asafa a jeho bratry, aby každodenně, podle denního rozvrhu, před schránou přisluhovali. 38 Obéd-edóma a jeho šedesát osm bratří i Obéd-edóma, syna Jedítúnova, a Chósu zanechal jako vrátné. 39 Kněze Sádoka a jeho bratry kněze zanechal před Hospodinovým příbytkem na posvátném návrší v Gibeónu, 40 aby každodenně zrána i zvečera obětovali Hospodinu na oltáři zápalné oběti, a to podle všeho toho, co je zapsáno v Hospodinově zákoně, který vydal Izraeli. 41 S nimi byli Héman a Jedútún a ostatní čistí, kteří byli uvedeni jmény, aby vzdávali chválu Hospodinu, neboť jeho milosrdenství je věčné. 42 Héman a Jedútún měli s sebou pozouny, zvučné cymbály a nástroje k Božímu zpěvu. Jedútúnovci byli u brány. 43 I odešel všechen lid, každý do svého domu. A David se obrátil ke svému domu, aby mu udělil požehnání.