1Poté, co Alexandr Makedonský,[1] syn Filipův, ovládl Řecko, vytáhl ze země Kitejců,[2] porazil Dareia,[3] krále Peršanů a Médů,[4] a stal se králem místo něj.2Svedl mnoho bitev, zmocnil se pevností a pobil místní krále.3Pronikl až na kraj světa a pobral kořist mnoha národů. Svět mu ležel u nohou,[5] a tak zpyšněl a v srdci propadl nadutosti.4Shromáždil obrovskou armádu a podrobil si země, národy i vladaře, takže mu museli odvádět daň.5Poté však ulehl na lůžko a poznal, že umírá.6Zavolal proto své slovutné velmože, s nimiž od mládí vyrůstal, a ještě za života mezi ně rozdělil své království.7Alexandr kraloval dvanáct let, a když zemřel,8nastoupili k moci jeho velmoži, každý na svém území.9Po jeho smrti si všichni nasadili na hlavy koruny a po nich je mnoho let nosili jejich synové. A po celé zemi šířili jen víc a více neštěstí.10Z nich vzešel hříšný výhonek, Antiochos Epifanes,[6] syn krále Antiocha. Byl rukojmím v Římě a v roce 137 řeckého království[7] se stal králem.
Vyplenění chrámu
11V té době povstali v Izraeli jistí bezbožníci a mnohé přesvědčili slovy: „Pojďme uzavřít smlouvu s pohanskými národy v našem okolí – vždyť od té doby, co se od nich oddělujeme, nás stíhají jen samá neštěstí!“[8]12Některým z lidu se ty řeči líbily,13a tak se horlivě vydali ke králi. Ten jim dal povolení řídit se pohanskými zákony,14a oni tedy podle pohanského zvyku vybudovali v Jeruzalémě gymnasion,[9]15odstraňovali si obřízku[10] a odpadli od svaté smlouvy. Spřáhli se s pohany a zaprodali se páchání zla.16Když Antiochos upevnil svou vládu nad Sýrií, rozhodl se ovládnout také Egypt, aby tak panoval nad oběma říšemi.17Vpadl tedy do Egypta s mohutným vojskem, s vozy a slony, s jízdou a velkým loďstvem18a svedl bitvu s egyptským králem Ptolemaiem.[11] Ptolemaios se obrátil na útěk a zůstalo tam mnoho padlých.19Antiochos dobyl egyptská opevněná města a vyplenil Egypt.20Po porážce Egypta se Antiochos v roce 143[12] vydal zpět. Přitáhl do Izraele a s mohutným vojskem vešel do Jeruzaléma.21Pyšně vstoupil do svatyně a sebral zlatý oltář, světelný svícen a všechno jeho náčiní,22stůl na chleby předložení, konvice pro úlitby, číše a zlaté kadidelnice, oponu i věnce. Sloupal všechny zlaté ozdoby z průčelí chrámu,23pobral stříbro, zlato, vzácné náčiní a také skryté poklady, které našel.24Všechno to vzal a odtáhl do své země. Prolil mnoho krve a mluvil velmi zpupně.25Po celém Izraeli tehdy nastalo veliké truchlení.26Přední mužové a starci kvíleli, panny i mládenci chřadli a krása žen uvadla.27Každý ženich propukl v pláč a nevěsta naříkala v ložnici.28Země se ustrnula nad svými obyvateli a celý dům Jákobův se zahalil do hanby.
Obsazení Jeruzaléma
29Po dvou letech král do judských měst poslal vrchního výběrčího daní. Ten přitáhl do Jeruzaléma s mohutným vojskem,30a protože předstíral pokojné úmysly, místní mu uvěřili. Pak ale město zničehonic napadl, způsobil mu velikou porážku a pobil mnoho Izraelců.31Když město vyplenil, vypálil ho a rozbořil domy i hradební zdi.32Nepřátelé odvlekli ženy a děti do zajetí a zabavili dobytek.33Pak znovu vystavěli Město Davidovo a udělali si z něj pevnost s vysokou a mohutnou hradbou a pevnými věžemi.34Dosadili tam hříšné a bezbožné muže, a ti se tam opevnili.35Uložili si tam zbraně a potraviny, uskladnili kořist, kterou shromáždili z Jeruzaléma, a stali se velikou hrozbou.36Byla to pro svaté místo léčka a pro Izrael napořád zlý nepřítel.37Prolévali nevinnou krev kolem svatyně a poskvrnili ji.38Obyvatelé Jeruzaléma se kvůli nim rozprchli a stalo se z něj sídlo cizáků. Město se svým potomkům stalo cizinou, jeho děti ho opustily.39Jeho svatyně zpustla jako poušť, jeho slavnosti se změnily v truchlení, jeho soboty se staly potupou a jeho čest opovržením.40Jak bylo dříve slavné, bylo teď zneuctěno a jeho vznešenost se změnila v truchlení.
Zavedení pohanského kultu
41Král pak vydal výnos pro celé království, že všichni mají tvořit jeden lid42a každý má opustit své vlastní zvyky. Všichni pohané králova slova poslechli,43a dokonce i mnozí Izraelci s radostí přijali jeho náboženství a začali obětovat modlám a znesvěcovat sobotu.44Král vyslal do Jeruzaléma a do judských měst posly s rozkazy, ať se ve své zemi začnou řídit cizími zvyky.45Nařídil, ať zruší zápaly, pokojné oběti i úlitby ve svatyni, ať znesvěcují soboty a svátky,46ať poskvrní svatyni i svaté kněží,47ať postaví oltáře, posvátné okrsky a modlářské chrámy, ať obětují vepře a jiná nečistá zvířata,48ať nechávají své syny neobřezané. Měli tak zohavit své duše vším nečistým a znesvěcujícím,49aby zapomněli na Zákon a opustili všechna ustanovení.50Kdokoli by se královým nařízením nepodrobil, měl zemřít.51Všechna tato nařízení vydal pro celé království a nade vším lidem ustanovil dozorce. Judským obcím pak přikázal, aby v každé z nich konali oběti.52Mnozí z lidu – každý, kdo odpadl od Zákona – se přidali. Páchali v zemi zlo53a zahnali Izrael, aby hledal útočiště v kdejaké skrýši.54Patnáctého dne měsíce kislev 145 roku[13] Antiochos vztyčil na chrámovém oltáři Otřesnou ohavnost.[14] V okolních judských městech postavili oltáře55a pálili kadidlo ve dveřích domů a na ulicích.56Knihy Zákona, které našli, roztrhali a spálili,57a u koho se našla Kniha smlouvy nebo kdo žil podle Zákona, toho stihl králův rozsudek smrti.58Měsíc za měsícem se dopouštěli násilí na všech Izraelcích, které přistihli ve městech.59Vždy pětadvacátého dne v měsíci obětovali na oltáříku, který stál na oltáři v chrámu.60Ženy, které nechaly své děti obřezat, podle nařízení popravovali61stejně jako jejich příbuzné a ty, kdo obřízku provedli. Novorozeňata věšeli na krcích jejich matek.62Mnozí v Izraeli však zůstali silní a pevně si předsevzali, že nebudou jíst nic nečistého.63Volili raději smrt, než aby se poskvrnili pokrmem a znesvětili svatou smlouvu; a tak umírali.64Na Izrael tehdy dolehl strašlivý hněv.
1. Makabejská 1
Český ekumenický překlad
Alexandr Veliký
1Alexandr Makedonský, syn Filipův, vládl nejprve v Řecku. Pak vytrhl ze země Kitejců, porazil Dareia, krále Peršanů a Médů, a stal se místo něho králem.2Vedl četné války, zmocnil se ohrazených měst a pobil krále země.3Dostal se až na konec světa a vyplenil mnoho národů. Když celý svět před ním ztichl, jeho pýcha neznala hranic.4Shromáždil velmi silné vojsko, opanoval území jiných národů a vladařů, a všichni mu museli odvádět daně.5Potom však ulehl a poznal, že se blíží smrt.6Svolal své vznešené dvořany, s ním od mládí vychované, a ještě za svého života mezi ně rozdělil království.7Alexandr zemřel po dvanácti letech vlády.8Vlády se ujali jeho dvořané, každý na svém údělu.9Všichni si po jeho smrti nasadili královské čelenky a po nich zase na mnoho let jejich synové; napáchali mnoho zlého v zemi.
Antiochos IV. Epifanés
10Z nich vzešel hříšný výhonek, Antiochos Epifanés, syn krále Antiocha, který byl rukojmím v Římě. Ten se ujal vlády v roce stém třicátém sedmém helénské éry. 11V oněch dnech vzešli z Izraele svévolníci a svedli mnohé. Říkali: „Pojďme a uzavřeme smlouvu s okolními pohany; vždyť v té době, co jsme se jich stranili, potkalo nás jen mnoho zlého.“12Ten návrh se zalíbil13a někteří z lidu se ochotně vypravili ke králi. Ten jim dal plnou moc žít podle práva pohanů.14Vystavěli v Jeruzalémě stadion podle vzoru pohanů15a odstranili znamení své obřízky. Odpadli od svaté smlouvy a spřáhli se s pohany, propůjčili se k páchání zla. 16Když měl Antiochos za to, že se jeho vláda upevnila, zatoužil vládnout i nad Egyptem, aby tak kraloval nad dvěma říšemi.17Vtrhl do Egypta s obrovským vojskem a s válečnými vozy, se slony a jízdou a s velikým loďstvem,18a vedl válku proti egyptskému králi Ptolemaiovi. Ptolemaios se před ním obrátil na útěk, protože měl mnoho padlých a raněných.19Antiochos dobyl egyptská opevněná města a zemi vyplenil.20Po porážce Egypta se Antiochos vrátil roku stého čtyřicátého třetího a napadl Izraele. S obrovským vojskem vtrhl do Jeruzaléma.21Zpupně vešel do svatyně a uloupil zlatý oltář a svícen se vším příslušným vybavením,22i stůl na předkladné chleby, obětní misky, poháry a zlaté kadidelnice, jakož i oponu a věnce. Zlatou ozdobu na průčelí chrámu a všechno zlato dal sloupat.23Zmocnil se stříbra, zlata i vzácných nádob a odvezl s sebou všechny poklady, jež objevil v úkrytech.24Když všechno vyplenil, odtáhl do své země. Způsobil krveprolití, a pyšnil se tím.25Všude v Izraeli nastal velký smutek.26Naříkali vůdcové a starší lidu, dívky a jinoši chřadli, uvadla krása žen.27Každý ženich zpíval žalozpěv a každá nevěsta seděla v manželské ložnici a plakala.28I země se chvěla kvůli svým obyvatelům a všechen dům Jákobův se oděl zahanbením.
Apollónios v Jeruzalémě
29Po dvou letech poslal král do judských měst vrchního výběrčího daní a ten přitáhl s obrovským vojskem k Jeruzalému.30Lstivě mluvil k jeho obyvatelům o míru, a když mu uvěřili, znenadání na město udeřil. Způsobil velikou pohromu a zahubil mnoho izraelského lidu.31Město vydrancoval a zapálil, pobořil domy a hradby kolem města.32Vojáci odvlekli do zajetí ženy a děti, zmocnili se i stád.33Pak obehnali Davidovo město vysokou a pevnou hradbou s mohutnými věžemi, aby jim sloužilo jako pevnost.34Usadili tam hříšné pohany, muže svévolné, kteří se tam opevnili.35Tam také uskladnili zbraně i potravu a kořist, kterou nakradli v Jeruzalémě. Stali se velikou hrozbou.36Stali se úkladným nebezpečím pro svatyni a natrvalo hrozivým protivníkem pro Izraele.37Kolem chrámu prolévali nevinnou krev a svatyni poskvrňovali.38Obyvatelé Jeruzaléma se kvůli nim rozprchli a město se stalo příbytkem cizinců. Vlastním potomkům se stalo cizinou, jeho děti je opustily.39Jeho svatyně zpustla jako poušť, svátky se proměnily ve dny zármutku, sobotní slavnosti v potupu, čest přišla v opovržení.40Jak bylo dříve plné slávy, tak bylo nyní plné pohrdání, jeho pýcha se změnila v truchlení.
Zákazy pro židy
41Král dal vyhlásit v celém království, že se všichni musí stát jednolitým lidem,42že každý musí opustit vlastní obyčeje. Všechny národy se rozkazu krále podrobily,43i mnohým z Izraele se zalíbila králova bohoslužba, obětovali modlám a znesvěcovali sobotu.44Král poslal do Jeruzaléma a do judských měst posly s vyhláškami, že budou muset žít podle zákonů, jež byly jejich zemi cizí.45Nařídil zrušit zápalné oběti i obětní dary a úlitby ve svatyni, znesvěcovat soboty a svátky,46poskvrnit svatyni a svaté věci,47stavět oltáře, posvátné háje a modly, obětovat vepře a nečistá zvířata,48syny nechat neobřezané a jejich duše poskvrňovat všemožnou nečistotou a ohavností,49až by byla vymýcena každá vzpomínka na Boží zákon a změněna všechna jeho ustanovení.50Kdo by pak nejednal podle králova zákona, nechť zemře.51Podobná nařízení vydal pro celé království. Nade vším lidem ustanovil dohlížitele a judským městům nařídil, aby jedno po druhém obětovalo.52Mnozí z lidu se k nim připojili, všichni, kdo odpadli od Zákona a v zemi páchali zlo.53Izraele donutili uchylovat se do skrýší, kdekoli se dalo najít útočiště. 54Patnáctého dne měsíce kislevu roku stého čtyřicátého pátého Antiochos postavil na oltáři ‚ohyzdnou modlu‘; podobné oltáře stavěli také v okolních judských městech55a pálili kadidlo u dveří domů a na ulicích.56Knihy Zákona, které našli, roztrhali a spálili.57Byla-li u někoho nalezena Kniha smlouvy nebo hlásil-li se někdo k Zákonu, byl podle královského rozsudku popraven.58Pohané dávali Izraeli pocítit svou moc, měsíc co měsíc vyslídili vždy někoho ve městech.59Každého pětadvacátého dne v měsíci obětovali na obětišti postaveném na vrchu oltáře.60Podle rozkazu zabíjeli i ženy, které daly obřezat své syny,61a kojence oběsili na jejich šíjích. Vraždili z jejich rodin i ty, kdo děti obřezávali.62Mnozí v Izraeli však zůstali pevní a jen se utvrzovali v tom, že nebudou jíst nečisté.63Byli odhodláni raději zemřít než se poskvrnit nečistým jídlem, a znesvětit tak posvátnou smlouvu; a také zemřeli.64Na Izraele dolehl převeliký hněv.